Gastrotoulky Českem – kam zajít na jídlo a co mě zklamalo?
Na svých putováních po Česku se snažím ochutnat vždy něco z místní kuchyně a taky podpořit místní restaurace a hospody. Přeci jen, podnikatelé v tomto odvětví dostali v době „covidové“ poměrně slušně „naloženo“, stejně jako spousta z nás. A tak jsem zajásala, že už si na výlety nemusím brát s sebou domácí sendvič, který sním někde na návsi na lavičce, ale můžu si civilizovaně sednout na zahrádku a dát si něco dobrého servírovaného na porcelánu. A navíc podpořím místní podnikatele, takže win-win. Poslední dobou jsem se ale až na malé výjimky setkávala s něčím, co se gastronomií příliš nazvat nedá.
Aspoň jeden dobrý příklad – Lankas´s v Rakovníku
Začnu ale tím pozitivním příkladem. Velmi milé překvapení na mě čekalo v Rakovníku. Úplnou náhodou mě zaujalo vietnamské bistro/restaurace Lanka´s Asia Cuisine na Husově náměstí, mimochodem druhém nejdelším náměstí u nás. Kromě milého personálu mě nadchlo jejich perfektně vyladěné Bún bò Nam Bô s dokonale čerstvými surovinami včetně bylinek, navíc naservírované na krásném nádobí. Ochutnala jsem i smažené nudle a závitky a kdybych mohla, dala bych si z jejich menu snad všechno. Takže to jde, že ano. Vřele doporučuju!
Horší a ještě horší jídlo
Ostatní zkušenosti byly špatné, nebo ještě horší. Restaurace záměrně nejmenuju, protože nás většinou obsluhoval moc milý personál, který zachraňoval, co mohl. Vůbec nechápu skvělá hodnocení těch podniků na webu. Taky pozorujete ten kvalitativní sešup v „normálních restauracích“?
Případ první – střední Čechy
V turistické oblasti kousek od Karlštejna jsem nečekala žádný zázrak a pro jistotu jsem se spokojila s párkem v rohlíku – na tom se přece nedá nic zkazit. Dá – pokud použijete mražený rohlík, jak ukázal jeho špatně rozmrazený konec. To je fakt takový problém použít čerstvý rohlík? O tom, že příbory, obrácené vzhůru stranou, kterou si vkládáte sousta do úst, si hosté brali z jednoho stojanu, raději pomlčím. Tohle je „eklhaft“ v jakékoliv době. Jo a taky jsem si říkala, že majitelé mohli dobu, kdy museli mít podnik zavřený, využít na úklid okolí zahrádky.
Případ druhý – větší město na severozápadě Čech
Na cestě do severních Čech jsem se zastavila v jednom větším městě s hezkým historickým centrem. Přepokládala jsem, že nebude problém najít dobrou restauraci. V infocentru mi jednu poradili, a tak jsem nečekala žádné trable. Když jsem vešla do prostor hezky upravené zahrádky, vzpomněla jsem si, že už jsem tu kdysi byla. Velmi příjemné slečny, které mě obsluhovaly, navodily pohodovou atmosféru, a pivo z místního pivovaru byl správně vychlazený a dobře natočený. No a pak se to začalo celé horšit. Vzhledem k situaci dávám poslední době přednost „hotovkám“, protože předpokládám, že se aspoň trochu „točí“, tudíž budou z čerstvějších surovin. Dala jsem si segedín, můj doprovod začal gulášovou polévkou a pokračoval hovězím na houbách s těstovinami. Přiznávám, jsem asi zmlsaná „segedínem, který dělá můj muž (recept najdete tady). A tak vodovou omáčku s paprikou a zelím zkrátka nepovažuji za segedín. Už asi neřeším, že knedlíky byly kupované, to se snad dneska i dá odpustit. Co se ale odpustit nedá, je gulášovka s mletým masem nebo UHO s oschlými levnými těstovinami. Nějak takhle vypadala školní jídelna v dobách dávno minulých. To jako vážně normálně hostům servírujete? Jen díky milému personálu prostředí jsem zaplatila. Víc mě tam už ale asi nikdy neuvidí.
Případ třetí – menší obec v severních Čechách
Po ubytování v areálu s poměrně honosným anglickým názvem jsem zamířila do restaurace, která slibovala hlavně pokrmy zaměřené na čerstvé ryby. Hurá, konečně něco lehčího, říkám si a těším se na pstruha s bylinkami k večeři. Při objednávce jsem se ale dozvěděla, že „paní, co dělá ryby, už odešla“. To už se trochu začínám smát, připomíná mi to výrok o tom, „kdo měl přijít, a nepřišel“. No nevadí, je sice 35 ˚C ve stínu, ale vybrat si můžu třeba mezi moravským vrabcem se zelím, hromadou halušek se zelím a uzeným a podobným typem jídel, která by dobře stavěný dřevorubec v mínus patnácti ocenil víc. O nějakém zeleninovém salátu se sýrem nemůže být ani řeč, aktuální jahodové šílenství tuto oblast také minulo. Vůbec mám pocit, že čerstvá zelenina podle mimopražských hostinských nepatří na talíř, snad jen ve formě provařené neochucené „oblohy“. Situaci ale naštěstí zachraňuje milý a pozorný personál, hezké prostředí zahrádky a docela dobrá nabídka moravských vín. Tak snad příště vyjde ta rybka.
Zatím to tedy s naší gastronomií nevzdávám, ale ještě pár podobných sestupů do gastronomického pekla (nebo aspoň předpeklí) a začnu si zase na výlety nosit svoje domácí sendviče jako za časů lockdownu. A to fakt nechci.
Na lepší (nejen) gastrozážitky!
