Muzea a galerie,  Na cestách,  Ochutnáváme,  V cizích krajích

Admont – starobylé benediktinské opatství v rakouských Alpách

Při plánování letošní dovolené jsem vzhledem k situaci vybírala ze zemí s blízkou dojezdovou vzdáleností, dobrým zdravotním systémem a stabilními „kovidovými“ podmínkami – pro jistotu. Leteckou přepravu jsem kvůli neustále měnícím se požadavkům na bezinfekčnost vyloučila, a tak letos padla volba na Rakousko a oblasti, kde jsem nepředpokládala velké davy turistů, které nemusím v jakékoliv době.

První zastávkou byl Admont ve spolkové zemi Štýrsko. Na první pohled nenápadné a v létě možná i trochu ospalé městečko ukrývá opravdovou historickou perlu – stejnojmenné benediktinské opatství. „Stift Admont“ je nejstarším a jediným dosud fungujícím štýrským klášterem. To se ukázalo při slavnosti před chrámem, kdy se mniši přirozeně vmísili mezi místní obyvatele i návštěvníky, živě s nimi diskutovali a spolu s nimi si užívali i pohodovou atmosféru slunečného letního dne.

Historie na každém kroku

Jméno Admont je odvozeno buď z latiny (Ad montesv horách), nebo ze slovanského výrazu pro zurčící potok, zde přítok řeky Enže (Adamonse).

Opatství Panny Marie a sv. Blažeje založil v 11. století arcibiskup Gebhard ze Salzburgu spolu s dalšími význačnými představiteli duchovní a světské moci. Významnou roli hrál odkaz korutanské hraběnky Emy z Gurku (sv. Hemma/Ema). Bohužel z nejstaršího románského období kláštera tu najdete jen několik fragmentů, dnešní podobu kláštera určila rekonstrukce po obrovském ničivém požáru v roce 1865. „Novostavbou“ je i klášterní chrám Panny Marie a sv. Blažeje, jehož předobrazem byla katedrála v Regensburgu. Udává se, že jde o první církevní stavbu v novogotickém stylu v Rakousku.

Místo má podmanivou atmosféru, osobně asi nejvíc oceňuji harmonické spojení starších architektonických prvků s moderními detaily komfortními pro návštěvníky areálu.

Působivá gotika i největší klášterní knihovna na světě

V klášterním komplexu jsou umístěny stálé expozice  – umění od středověku po současnost, gotické, přírodovědné i kunsthistorické muzeum nebo zajímavou multimediální prezentaci.  Do 1. listopadu 2021 tu můžete navštívit také vynikající výstavu „Wir Friedrich III. & Maximilian I.“, která se věnuje životu a době dvou habsburských císařů na pomezí středověku a renesance. Najdete tu umělecké skvosty i předměty denní potřeby z rakouských, německých i lichtenštejnských sbírek. Stejně jako stálá expozice gotického umění je i výstava velmi působivá. Dokazuje, že kvalita si i dnes vystačí se sílou obsahu i myšlenky a s promyšlenou instalací. Zkrátka to jde i bez rádoby trendy „hejblátek“.😊

Dalším dechberoucím zážitkem je prohlídka monumentální barokní knihovny, která je se svou délkou 70 m, šířkou 14 m a výškou 11 m (v kupoli 12,7 m) největší klášterní knihovnou na světě. Své místo zde našlo cca 70 000 knih (celkem jich opatství vlastní 200 000), mezi nimi více než 1 400 rukopisů (nejstarší z 8. století n. l.) a 530 inkunábulí (prvotisků).

Česká stopa vždy potěší

Do přírodovědné části se mi při představě tradiční „hromady vypelichaných vycpanin a šutrů“ sice moc nechtělo, ale nakonec jsem nelitovala už kvůli jedné věci. Narazila jsem tu totiž na domácí stopu v podobě vitríny věnované dr. Emilu Holubovi, jednomu z našich nejznámějších cestovatelů a etnografů, který je překvapivě pohřben ve Vídni. I díky tomuto nečekanému setkání si uvědomíte, jak jsou dějiny našich zemí provázané.

Zásluhu na mé pozitivní zkušenosti z prohlídky mají i muzejní kustodi. Nikdo na mě nekřičel, že musím s tím minibatůžkem ihned do šatny nebo abych se k ničemu nepřibližovala na víc než dva kilometry. Pravdou je, že milí a příjemní mohli být i díky tomu, že žádné davy návštěvníků se tu nekonaly. Což je škoda. Pokud máte náhodou cestu kolem, určitě se zastavte.

Půvabná zahrada pro znavené poutníky a klášterní restaurace

Pokud vás umělecké i duchovní zážitky poněkud znavily, můžete si odpočinout  v půvabné klášterní zahradě s výhledem na vrcholky Alp. A nebo načerpejte sílu  v klášterní restauraci Stiftskeller Admont a dobrou krmi zapijte skvělým vínem s typickou etiketou „Stift Admont“.

 

Kde bydlet, jíst a pít v Admontu?

Bydlela jsem v příjemném rodinném hotýlku Landgasthof Buchner s dlouholetou tradicí v těsné blízkosti kláštera. Příjemně mě překvapilo velmi praktické řešení pokoje se spoustou úložných prostor. Vždycky s sebou vezu víc než standardní množství věcí, protože: hory, náhlá změna počasí, různé druhy podniků, práce, nezbytná drogerie…😁Tady jsem mohla mít po celou dobu vše pěkně uklizené.

Snídaně byly dostačující, i když mi trochu chyběl větší výběr z teplé kuchyně – třeba míchaná vajíčka nebo párky, kterými se láduju zásadně jen o dovolených. Ale myslím, že kdybych o ně požádala, tak je dostanu. Oběd nebo večeři si tady můžete dát ve stylové restauraci nebo na příjemné zahrádce. Sice tu nenajdete výběr typických místních pokrmů, ale i s nabízenou klasikou jsem byla spokojená. Majitelé i příjemný personál (mimochodem taky jeden Slovák) si zaslouží maximální hodnocení.

Typická regionální kuchyně? Trochu detektivka…Ale to víno!

Ráda ochutnávám místní speciality, protože i tím poznávám místo a lidi. V Admontu  jsem měla trochu problém, ale třeba jsem jen špatně hledala. Čekala jsem „mraky“ typických hospůdek se štýrskými specialitami, ale ty se nějak nekonaly. Poslední den se na mě přeci jen usmálo štěstí – úplnou náhodou jsem si rezervovala poslední místo na „Steirisches Bauernbuffet“ v rodinném podniku Gasthof Zeiser. To se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. Vybírat jsem mohla z nejrůznějších místních receptů „jako od maminky/babičky“, ať už to byly rolády, řízečky, zadělávané zelí nebo kapusta, typické pokrmy z dýní, špecle, netypický „jelitový“ gröstl a spousta dalších dobrot. Na závěr přinesli výtečný jahodovo-smetanový dezert, ale to už mi opravdu lezly oči z důlků.😁 Žádná dietka to tedy opravdu nebyla. Pohodovou náladu podtrhovala typická hudba v podání místní kapely a samozřejmě – skvělé víno!

Na cestách po Rakousku se mi líbí, že se vám prakticky nestane, aby vám na stole přistál „patok“, na rozdíl od Česka, bohužel. Místní lahodné „veltlíny nebo ryzlinky“ si navíc můžete dopřávat, aniž by vám to zruinovalo peněženku. Taky jsem si jich pár dovezla domů, ale zásoby se povážlivě tenčí.:)

Na co si dát pozor?

  • Prakticky ve všech ubytovacích a restauračních zařízeních chtěli v době mé návštěvy (1. pol. července) potvrzení o očkování, relevantním testu nebo prodělaném onemocnění. Ochrana dýchacích cest se nosila i v obchodech nebo kulturních institucích.
  • Pokud vás přepadne neodbytná touha utrousit občas „duchaplnou“ průpovídku, protože „vám nikdo nerozumí“, nenechte se mýlit. Mezi nemnoha turisty tu totiž narazíte na překvapivě dost lidí z Česka, personál v restauracích nebo v obchodech zase často mluví slovensky, což je kvůli místnímu (občas nesrozumitelnému) dialektu celkem výhoda.
  • Ruhetag alias den klidu neboli zavíračka se může stát logistickým oříškem pro ty, kteří jsou zvyklí na téměř nonstop provoz restaurací. Váš oblíbený podnik může mít zavřeno třeba i dva dny v týdnu, což může být lehká komplikace. A pokud není zavřeno celý den, nevaří se třeba od 14:00 do 18:00. Jak jsem to vyřešila, prozradím v dalším příspěvku o okolí Admontu.
  • Skoro všude se všichni zdraví. Grüß Gott! nebo (méně často) Griaß eich! uslyšíte nejen v obchodech, ale i na túrách v kopcích nebo ve městě. Já si tuto zdvořilost asi nejvíc užila při míjení se s početnou skupinkou rakouských školáků na procházce v lese. To by se u nás asi nestalo. Myslím, že po 37. pozdravu už jsem si štýrskou výslovnost docela vypilovala.:)

Tak hezké (nejen) cestovatelské léto!

 

Ema

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *