-
Kulturní tipy – detektivka Michaely Klevisové, Studio Hrdinů, výstava Identita IV. A samozřejmě Hra na oliheň
V dalším říjnovém kulturním okénku přináším tipy na výstavu, divadelní představení nebo další detektivku Michaely Klevisové. I když nejsem typický televizní konzument, ani mě se nevyhnula všudypřítomná Hra na oliheň. Divadlo Studio Hrdinů – Kacířské eseje Repertoár Studia Hrdinů, sídlícího v prostorách Veletržního paláce, mě baví delší dobu. A tak jsem jako první „pocovidové“ představení zvolila Kacířské eseje. A doteď vlastně nevím, jestli se mi to „líbilo“, nebo ne. Vzhledem k tématu a osobnosti Jana Patočky, jehož život, dílo a morální postoje prostupují celým představením, jsem možná občas očekávala „hlubší ponor“. Pochválit musím ale tradičně skvělou scénografii a geniální živý hudební doprovod skladatele, pedagoga a renesančního člověka Vladimíra Franze. Inscenace mě každopádně donutila k přemýšlení, což…
-
Kulturní tipy – kam do divadla, kina nebo na výstavu?
Druhá polovina roku pro mě znamenala hlavně návrat do divadla, kina nebo galerie. Poslední divadelní představení těsně před loňským lockdownem byla Amerikánka, která mě opravdu nadchla. Divadlo i všechny další obohacující zážitky mi hodně chyběly. A tak jsem se ráda znovu vrhla do kulturního víru. Třeba vás budou moje tipy inspirovat! Výstava Viktor Pivovarov – Moskevská gotika V Národní galerii jsem před léty pracovala jako lektorka sbírky starého českého umění. Byla to skvělá zkušenost, díky které jsem poznala i pár přátel, s nimiž se vídáme dodnes. Asi i proto mám k této instituci pořád pozitivní vztah, i když podle mě aktuálně nefunguje tak, jak by nejvýznamnější galerijní instituce v ČR měla. V poslední době mě potěšily dvě…
-
Příliš mnoho lebek. Výstava Vanitas v DOXu vás znejistí i pobaví
Skvělá výstava Petra Síse (O létání a jiných snech) v pražském DOXu byla tou poslední, kterou jsem viděla před prvním lockdownem. V té době jsem, jako většina z nás, netušila, co se na nás žene. A těšila jsem se, kolik cest i kulturních zážitků budu sdílet na našem zbrusu novém blogu. Představy jsem musela podstatně modifikovat, na druhou stranu jsem se hodně posunula v oblasti vaření, které se stalo mým dalším koníčkem. Ke svému životu ale potřebuju i jiný druh potravy. A tak jsem moc ráda, že i za trochu ztížených podmínek můžeme zase chodit do divadel, kin, na koncerty i výstavy. Občas někdo řekne, že ze zásady nikam nepůjde kvůli nutnosti nosit roušku. Chápu, je to…
-
Admont – starobylé benediktinské opatství v rakouských Alpách
Při plánování letošní dovolené jsem vzhledem k situaci vybírala ze zemí s blízkou dojezdovou vzdáleností, dobrým zdravotním systémem a stabilními „kovidovými“ podmínkami – pro jistotu. Leteckou přepravu jsem kvůli neustále měnícím se požadavkům na bezinfekčnost vyloučila, a tak letos padla volba na Rakousko a oblasti, kde jsem nepředpokládala velké davy turistů, které nemusím v jakékoliv době. První zastávkou byl Admont ve spolkové zemi Štýrsko. Na první pohled nenápadné a v létě možná i trochu ospalé městečko ukrývá opravdovou historickou perlu – stejnojmenné benediktinské opatství. „Stift Admont“ je nejstarším a jediným dosud fungujícím štýrským klášterem. To se ukázalo při slavnosti před chrámem, kdy se mniši přirozeně vmísili mezi místní obyvatele i návštěvníky, živě s nimi diskutovali a spolu s…
-
Hravý svět Františka Skály v domě U Kamenného zvonu
Hravý svět Františka Skály v domě U Kamenného zvonu Konečně zase na výstavě! Jestli mi něco za ten rok a půl chybělo, byly to (kromě setkání s mými blízkými samozřejmě) právě nejrůznější kulturní události. Pamatuju „poslední“ výstavu i divadlo těsně před zavřením. O to víc doufám, že návrat k „normalitě“ už snad bude trvalý. Trochu jiný Skála Hravý svět plný neuvěřitelné imaginace je pro tvorbu Františka Skály typický. Nejinak je tomu na výstavě, kterou můžete do konce srpna vidět v prostorách domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze. Tentokrát na návštěvníky čeká trochu jiný svět, než na jaký jsme byli na předchozích výstavách tohoto „multifunkčního“ umělce zvyklí. I když se tu objevuje několik charakteristických objektů…
-
Kladenské věžáky – i z kompromisu může vzniknout výjimečné dílo
Rozhodně vám nebudu tvrdit, že Kladno je česká Florencie, na to mi stejně neskočíte😁. Překvapivě tu ale najdete pár míst i architektonických skvostů, kvůli nimž stojí za to se sem vydat. A známé věžové domy z 50. let minulého století k nim určitě patří. Muzeum věžáků Kladno Když nedávno vzniklo Muzeum věžáků Kladno, zajásala jsem a objednala hned lístky na duben. „Koronáč“ nám to sice zhatil, stejně jako spoustu jiných věcí, ale nakonec jsme se dočkali a o víkendu vyrazili na průzkum prvního postaveného domu stylem „od sklepa po střechu“. Počasí nám úplně nepřálo, ale možná i díky tomu jsme se dokázali mnohem lépe přenést do šedivých „padesátkových“ let. V menší skupince s průvodcem, který byl zároveň…
-
Umění zprostředkovaně: Oduševnělý půvab krásných madon
Výstava Krásné madony v Anežském klášteře v Praze měla trvat do 12. dubna, to znamená, že tam někde stále je. Jen ji nemůžeme vidět na vlastní oči. Já měla štěstí, že jsem ještě pár věcí nějakou dobu před uzavřením stihla. Samotná budova kláštera si uchovává i přes mnohé a leckdy sporné stavební úpravy alespoň zbytek atmosféry, kdy zde se svými spolusestrami klariskami pobývala sv. Anežka Česká. Stálá expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200 – 1550 patří podle mého názoru k velmi zdařilým. Výstava představující asi dvacítku salcburských madon a piet z období krásného slohu (kolem roku 1400) umožnila návštěvníkům nahlédnout nejen do vizuální a duchovní podstaty tohoto pojmu, ale i pochopit rozdílný…
-
Umění zprostředkovaně: Galerie Rudolfinum představila dva cool Belgičany
Současná doba nám všem, co si tak rádi zajdeme na výstavu, do divadla nebo do kina, moc nepřeje, to je jasné. Ale od toho jsou přece moderní technologie, aby zážitek přinesly zájemcům alespoň virtuální formou. V době, která zatím ani nenaznačovala, co všechno nás čeká, jsem stihla zhlédnout pár (aktuálních) výstav. Patřily mezi ně i zajímavé počiny v Galerii Rudolfinum. Rudolfinum patří k mým oblíbeným výstavním institucím, protože představuje umělce, kteří mají co říct minimálně v evropském kontextu. Nejinak tomu bylo tentokrát. Prohlídku jsem začala hlavním tahákem – The Duck od Michaëla Borremanse. První, co mě napadlo, že velmi často drobné formáty jako by nepatřily do majestátních prostor galerie. Při podrobnějším zkoumání jsem ale byla okouzlená precizní…
-
Hravý Devětsil povinně pro všechny pesimisty
Minulý víkend jsem si dala kulturní závazek, že se podívám na některé končící výstavy v Praze. O skvělý zážitek se postaraly kresby a grafika Václava Hollara a jeho současníků v paláci Kinských a snový svět Petra Síse v DOXu (více na FCB). Při té příležitosti jsem zašla i na Devětsil 1920-1931 v domě U Kamenného zvonu a udělala jsem dobře. Tak barvitou a zábavnou expozici, která přesně koresponduje s ideou Devětsilu, jsem přesně v tom větrném pošmournu potřebovala. Pravdou je, že dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí je mým oblíbeným prostorem, i kdyby tam zrovna žádný výstava neprobíhala. Tentokrát byly gotické prvky až téměř roztančeny všemi druhy umění – díly architektury, sochařství, malby, grafiky, fotografie, filmu, divadla,…
