Současná doba nám všem, co si tak rádi zajdeme na výstavu, do divadla nebo do kina, moc nepřeje, to je jasné. Ale od toho jsou přece moderní technologie, aby zážitek přinesly zájemcům alespoň virtuální formou. V době, která zatím ani nenaznačovala, co všechno nás čeká, jsem stihla zhlédnout pár (aktuálních) výstav. Patřily mezi ně i zajímavé počiny v Galerii Rudolfinum. Rudolfinum patří k mým oblíbeným výstavním institucím, protože představuje umělce, kteří mají co říct minimálně v evropském kontextu. Nejinak tomu bylo tentokrát. Prohlídku jsem začala hlavním tahákem – The Duck od Michaëla Borremanse. První, co mě napadlo, že velmi často drobné formáty jako by nepatřily do majestátních prostor galerie. Při podrobnějším zkoumání jsem ale byla okouzlená precizní…

Minulý víkend jsem si dala kulturní závazek, že se podívám na některé končící výstavy v Praze. O skvělý zážitek se postaraly kresby a grafika Václava Hollara a jeho současníků v paláci Kinských a snový svět Petra Síse v DOXu (více na FCB). Při té příležitosti jsem zašla i na Devětsil 1920-1931 v domě U Kamenného zvonu a udělala jsem dobře. Tak barvitou a zábavnou expozici, která přesně koresponduje s ideou Devětsilu, jsem přesně v tom větrném pošmournu potřebovala. Pravdou je, že dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí je mým oblíbeným prostorem, i kdyby tam zrovna žádný výstava neprobíhala. Tentokrát byly gotické prvky až téměř roztančeny všemi druhy umění – díly architektury, sochařství, malby, grafiky, fotografie, filmu, divadla,…