-
Umění zprostředkovaně: Oduševnělý půvab krásných madon
Výstava Krásné madony v Anežském klášteře v Praze měla trvat do 12. dubna, to znamená, že tam někde stále je. Jen ji nemůžeme vidět na vlastní oči. Já měla štěstí, že jsem ještě pár věcí nějakou dobu před uzavřením stihla. Samotná budova kláštera si uchovává i přes mnohé a leckdy sporné stavební úpravy alespoň zbytek atmosféry, kdy zde se svými spolusestrami klariskami pobývala sv. Anežka Česká. Stálá expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200 – 1550 patří podle mého názoru k velmi zdařilým. Výstava představující asi dvacítku salcburských madon a piet z období krásného slohu (kolem roku 1400) umožnila návštěvníkům nahlédnout nejen do vizuální a duchovní podstaty tohoto pojmu, ale i pochopit rozdílný…
-
Umění zprostředkovaně: Galerie Rudolfinum představila dva cool Belgičany
Současná doba nám všem, co si tak rádi zajdeme na výstavu, do divadla nebo do kina, moc nepřeje, to je jasné. Ale od toho jsou přece moderní technologie, aby zážitek přinesly zájemcům alespoň virtuální formou. V době, která zatím ani nenaznačovala, co všechno nás čeká, jsem stihla zhlédnout pár (aktuálních) výstav. Patřily mezi ně i zajímavé počiny v Galerii Rudolfinum. Rudolfinum patří k mým oblíbeným výstavním institucím, protože představuje umělce, kteří mají co říct minimálně v evropském kontextu. Nejinak tomu bylo tentokrát. Prohlídku jsem začala hlavním tahákem – The Duck od Michaëla Borremanse. První, co mě napadlo, že velmi často drobné formáty jako by nepatřily do majestátních prostor galerie. Při podrobnějším zkoumání jsem ale byla okouzlená precizní…
-
Hravý Devětsil povinně pro všechny pesimisty
Minulý víkend jsem si dala kulturní závazek, že se podívám na některé končící výstavy v Praze. O skvělý zážitek se postaraly kresby a grafika Václava Hollara a jeho současníků v paláci Kinských a snový svět Petra Síse v DOXu (více na FCB). Při té příležitosti jsem zašla i na Devětsil 1920-1931 v domě U Kamenného zvonu a udělala jsem dobře. Tak barvitou a zábavnou expozici, která přesně koresponduje s ideou Devětsilu, jsem přesně v tom větrném pošmournu potřebovala. Pravdou je, že dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí je mým oblíbeným prostorem, i kdyby tam zrovna žádný výstava neprobíhala. Tentokrát byly gotické prvky až téměř roztančeny všemi druhy umění – díly architektury, sochařství, malby, grafiky, fotografie, filmu, divadla,…