-
Půvabný Bad Tölz – po stopách Big Bena
Cestovat na nějakou dobu bohužel můžeme jen ve vzpomínkách, a tak nastal čas pomalu začít třídit své popsané cestovatelské deníky. Konec minulého roku jsme strávili v Mnichově. Vzhledem k tomu, že v době oslav silvestra a příchodu nového roku byly zavřeny galerie a muzea, rozhodli jsme se pro výlet do nějakého blízkého města. Volba padla na Bad Tölz, který mému muži kdysi utkvěl při sledování německé kriminálky Big Ben. Já tedy možná někdy viděla půlku jednoho dílu, takže jsem byla poměrně skeptická. O to příjemnější bylo moje překvapení, když jsme se zhruba po hodině cesty pohodlným a čistým vlakem ocitli v tomhle lázeňském městečku. Možná to bylo i tím, že nám skvěle vyšlo počasí, ale já byla…
-
Bábovková výzva – jak jsme zvládly klasický recept?
Blog Svět podle DAM jsme původně zamýšlely jako místo, kde by čtenářky a čtenáři mohli čerpat inspiraci ze všech možných oblastí, ať už to bylo cestování, kultura nebo vaření. Události posledních dnů nás ale stejně jako vás připoutaly v domovech, a tak se zde budou více objevovat recepty. Přečíst knihu nebo dokoukat seriál zkrátka trvá déle než upéct kuře😊 Tentokrát jsem se rozhodly pro „bábovkovou výzvu“ – samozřejmě každá u sebe doma, jak velí současná pravidla. Vy se můžete přesvědčit, jestli jsme se s ní popasovaly se ctí. Upozorňujeme ale, že některé záběry mohou být zejména pro milovníky tohoto moučníku poměrně dost drastické. Ale my vás varovaly😊 Dala to Ema? Bábovku jsem dělala asi…
-
Umění zprostředkovaně: Oduševnělý půvab krásných madon
Výstava Krásné madony v Anežském klášteře v Praze měla trvat do 12. dubna, to znamená, že tam někde stále je. Jen ji nemůžeme vidět na vlastní oči. Já měla štěstí, že jsem ještě pár věcí nějakou dobu před uzavřením stihla. Samotná budova kláštera si uchovává i přes mnohé a leckdy sporné stavební úpravy alespoň zbytek atmosféry, kdy zde se svými spolusestrami klariskami pobývala sv. Anežka Česká. Stálá expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200 – 1550 patří podle mého názoru k velmi zdařilým. Výstava představující asi dvacítku salcburských madon a piet z období krásného slohu (kolem roku 1400) umožnila návštěvníkům nahlédnout nejen do vizuální a duchovní podstaty tohoto pojmu, ale i pochopit rozdílný…
-
Zavařte si maso – je skvělé, ale jako strategická zásoba vám dlouho nevydrží😊
Protože teď asi nikdo z nás nemá ani pomyšlení na to, že by snad připravoval slavičí jazýčky s kaviárovou espumou, rozhodly jsme se s Denny přinášet vám především recepty, které jsou nenáročné, nají se z nich celá rodina a suroviny na ně najdete běžně ve své spíži nebo mrazáku. Jedním z poměrně jednoduchých receptů je zavařované maso. Nejsem zase taková frajerka, abych si troufla zavařovat ho v syrovém stavu, přeci jen nechci v dnešní době ještě přidělávat přetíženým zdravotníkům práci případnou otravou botulotoxinem😊 Na tu velkou parádu vám stačí opravdu jen pár surovin – prorostlá krkovička, bůček (ideálně i s kůží), pepř, sůl (často se udává Praganda, ale stačí i obyčejná), kmín, sádlo a vývar. Přidat můžete v pohodě i česnek…
-
Zeleninová polévka, kterou si zamilují i totální masožrouti
Jsem milovnice veškerých polévek, ale nejvíc u mě bodují nejrůznější krémové zeleninové. Muž má zase nejradši klasický dlouho tažený hovězí vývar. Dneska měl ale smůlu – půl ledničky totiž zabíral květák, romanesco a brokolice, tudíž bylo třeba se této brukvovité zeleniny co nejchutnějším způsobem zbavit. Kromě květákového pyré jako přílohy ke steaku jsem se rozhodla pro polévku. Jako ingredience posloužily výše zmíněné košťály😊, mrkev, petržel, cibule, česnek a předem připravený zeleninový a zbytek houbového vývaru. V hrnci jsem si udělala jíšku, přelila horkým vývarem, pořádně rozmíchala a přidala veškerou zeleninu, kromě pár růžiček romanesca a brokolice. Když byla zelenina měkká, vyndala jsem petržel a cibuli, vše ostatní jsem v polévce rozmixovala. Poté jsem přidala zbylé…
-
Steaky nejsou žádná věda – když víte, jak na to
Tenhle víkend jsem se opravdu rozšoupla a udělala po dlouhé době polévku i hlavní chod. Jednak jsem chtěla spotřebovat zeleninu v lednici, jednak měl muž chuť na pořádný steak. Z přípravy steaků jsem měla vždycky když ne hrůzu, tak aspoň velký respekt. Ale protože se mi díky receptům a fíglům na netu podařilo udělat skvělé maso hned napoprvé, čas od času si tuhle lahůdku doma uděláme. A jaké jsou moje triky? Předpokladem jsou vždycky kvalitní suroviny, bez toho na dobrý výsledek rovnou zapomeňte. Maso naložím ideálně přes noc, nebojím se ho osolit, opepřit, přidat bylinky (rozmarýn, tymián, majoránka), rozdrcený česnek a promnout v oleji. Před přípravou je třeba ho minimálně půl hodiny (klidně i hodinku) nechat…
-
Tiché roky: Jak snadno propadnout fenoménu „Mornštajnová“
Nedávno jsem se byla na kafi se svými kamarádkami a mimo jiné jsme probíraly knižní tipy. Protože jsem zjistila, že za poslední dobu jsem četla téměř jen mužské autory a moje knihovna je prakticky plná jen spisovatelů-mužů, rozhodla jsem se dát na jejich rady a juknout se i na současnou „ženskou“ prózu. Začala jsem s aktuálně hojně skloňovanou a oceňovanou Alenou Mornštajnovou – a zatím nelituji. Mým prvním tipem jsou Tiché roky. Nebudu vyzrazovat děj. Stejně jako v dalších knihách zde máme několik časových rovin, které se v určitý okamžik spojí v jeden logický celek. Tady se podíváme do rodiny kovaného komunisty, jeho dvou manželek i dvou dcer, které o sobě nemají ani tušení až do…
-
Když vaří muž: Nejlepší segedín, co znám
Už nějaký čas se neskromně považuji za docela dobrou kuchařku. Mám ráda prakticky všechny světové kuchyně a dost často experimentuju. Hodně mých receptů je poměrně složitých, takže si dopředu připravím a nakrájím všechny suroviny a dám je do misek nebo na talířky. Pravdou je, že občas naše kuchyně vypadá trochu jako po výbuchu. Ještě že jsou ty myčky😊 Tento víkend mi můj muž opět dokázal, že se dá vše zvládnout s jedním hrncem a pár dalšími kusy nádobí. No dobrá, tak se předveď, říkala jsem si. Výsledek předčil moje očekávání. Segedín nikdy nepatřil k mým bůhvíjak oblíbeným jídlům, spíš jsem se mu dlouho docela úspěšně vyhýbala. Ale v tomhle podání jsem ochutnala naprosto famózní pokrm…
-
Do Mánesa za uměním – i tím kulinářským
Aby té umělecké tvorby tento týden nebylo málo, zašla jsem si s mým mužem a naším rodinným přítelem do Art Restaurace Mánes na večeři. Už jen cesta kolem Vltavy je sama o sobě příjemným zážitkem. Mraky v ten den navíc vytvářely na obloze hodně zajímavou scenérii a ikonický Tančící dům na pozadí tomu všemu dodal decentní špetku modernosti. Budova Mánesu je funkcionalistickým skvostem, podle mého názoru trochu opomíjeným. V prostorách restaurace si určitě všimnete fresek Emila Filly i klavírního křídla, na kterém prý hrával Jaroslav Ježek. Stačí jen trochu představivosti a hravě se přenesete do zlatých a dnes i notně idealizovaných zlatých let 1. republiky. Naše objednávka zahrnovala paštiku s domácím chlebem, hovězí po burgundsku, květák a…
-
Hravý Devětsil povinně pro všechny pesimisty
Minulý víkend jsem si dala kulturní závazek, že se podívám na některé končící výstavy v Praze. O skvělý zážitek se postaraly kresby a grafika Václava Hollara a jeho současníků v paláci Kinských a snový svět Petra Síse v DOXu (více na FCB). Při té příležitosti jsem zašla i na Devětsil 1920-1931 v domě U Kamenného zvonu a udělala jsem dobře. Tak barvitou a zábavnou expozici, která přesně koresponduje s ideou Devětsilu, jsem přesně v tom větrném pošmournu potřebovala. Pravdou je, že dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí je mým oblíbeným prostorem, i kdyby tam zrovna žádný výstava neprobíhala. Tentokrát byly gotické prvky až téměř roztančeny všemi druhy umění – díly architektury, sochařství, malby, grafiky, fotografie, filmu, divadla,…
