Další krušnohorské zastavení – dva tipy na výlety v okolí Svahové

Prosinec sice ještě neskončil, ale já už se nemůžu dočkat, až zase na jaře obuju své letité trekové boty a vyrazím do přírody. Klidně bych se vrátila do Svahové v Krušných horách, kde se nám na podzim moc líbilo. Byl to vlastně poslední letošní nocleh, který jsme s mužem absolvovali mimo domov, a jak to tak vypadá, do konce roku to tak zůstane. 🤦‍♂️ A tak si ukrátím čekání příjemnými vzpomínkami na krušnohorské putování.

Jak jste se mohli dočíst zde, Svahová a její okolí skýtá hodně možností k pěším túrám i cyklistickým výletům. Podívejte se na dva tipy na výlety, které můžete absolvovat najednou, nebo si je různě rozložit.

Ze Svahové do Mezihoří a zpět

Od hájovny, kde jsme ubytováni, se brzy ráno vydáváme po červené – tentokrát odbočujeme vlevo směrem na Mezihořský vrch (916 m. n. m.). Počasí nám opravdu vyšlo a Krušné hory ukazují svou přívětivou podzimní tvář. I když je trochu chladněji, díky sluníčku a jasně modré obloze si cestu opravdu vychutnáváme. Pro focení oceňuji všudypřítomné muchomůrky, jejichž červeno-bílé kloboučky příjemný dojem z procházky ještě umocňují. Cokoliv jedlého už je asi vysbírané, protože těch několik houbařů, které potkáváme, má košíky prakticky prázdné.

Na Mezihořský vrch vstupujeme úplně sami, a tak si neskutečný výhled opravdu vychutnáváme. Je odsud vidět třeba České středohoří mostecká pánev i rozsáhlé mostecké jezero. Jediné, co ruší dojem z úchvatné přírody, je stará maringotka.

Připomněla mi typickou rekvizitu z béčkových hororů. Hromady nepořádku vypadaly, jako by se jejich zmutovaný majitel měl vrátit každou chvíli.😉 Raději jsme na něj nečekali a pokračovali směrem do malé obce Mezihoří, kde jsme se napojili na zelenou turistickou značku a vyrazili směrem na Svahovou.

Cesta je poměrně nenáročná, je dlouhá asi 11 km a překonáte při ní převýšení 283 m.

Z Lesné k vysílači Jedlák

Protože jsme pospíchali domů, z časových důvodů jsme do Lesné dojeli autem. Odtud jsme se vydali nejdřív po červené a od rozcestníku pod Lesnou po modré značce k televiznímu vysílači Jedlák na Jedlové hoře (853 m. n. m.). Terén je poměrně nenáročný, prakticky celý po asfaltce, takže ho zvládnete i s malými dětmi nebo s kočárkem. My jsme zvolili kratší, ale trochu strmější výšlap na vrchol. Byla jsem trochu zklamaná, protože tam na nás nečekal žádný stánek s občerstvením, ale dokonce ani žádný extra výhled.

Pocit, že jsme tu sami, nám navíc moc dlouho nezůstal, protože za chvíli sem „vysvištěla“ dvojice na elektrokolech. Ženská část si bohužel hrála na manažerku a začala silným hlasem vyřizovat „nezbytné“ byznys telefonáty, a tak nám dojem z přírodních krás během chvilky dokonale znepříjemnila. Proto prosím každého, kdo předstírá cyklistickou nebo jinou fyzickou zdatnost, ať aspoň nehuláká před těmi, kteří si máknou a chtějí si v klidu užít pár chvilek zaslouženého odpočinku. Bude nám všem líp.

Jak vypadal typický krušnohorský hrázděný dům?

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v expozici tzv. Krušnohorského lidového domu. Ačkoliv tak nevypadá, jedná se o novostavbu z roku 2010. Replika budovy z roku 1873 vznikla na základě plánů dochovaných v Mosteckém muzeu, původní dům stál jen trochu severněji. Jedná se o tzv. chlévní typ, a tak zde kromě chléva najdete také závětří, světnici, komoru, půdu nebo stodolu.

Vystaveny jsou zde dobové exponáty věnované bydlení, vaření nebo stolování a v „normálních“ dobách se tu konají ukázky řemesel nebo nejrůznější výstavy. Děti si určitě užijí pohled na domácí zvířata. Ty městské je uvidí možná vůbec poprvé.😉

V místním hotelu si dejte zvěřinu

Protože nám trochu vyhládlo, zastavili jsme se na oběd v horském hotelu Lesná. Na rozdíl od prakticky prázdné restaurace v Nové Vsi zde bylo opravdu plno jak našich, tak německých turistů. I když je jídelní lístek poměrně obsáhlý, my jsme byli s jídlem spokojeni, možná i proto, že jsme dali přednost místní specialitě – zvěřině. Vytknout jsme nemohli nic ani útulnému a čistému, evidentně nedávno zrekonstruovanému interiéru a milé obsluze. Zastávku tady určitě doporučuji.

Už se těším, až se zase do Krušných hor vrátíme. Doufám, že se mi tentokrát podaří ochutnat některý z regionálních pokrmů. Zatím se mi to bohužel moc nedaří – a to nejen v Krušnohoří.