-
Čtenářský deník: Selský baroko a Šikmý kostel
Po mnoha kulinářských pokusech a turistických výšlapech zase nastal čas podpořit naše autory a ponořit se do stránek plných zajímavých událostí a lidských osudů. Tentokrát padla volba na knihy, díky nimž se přeneseme do konce 19. století i do 50. let 20. století. Jiří Hájíček – Selský baroko Knihu Jiřího Hájíčka Selský baroko mi doporučil kamarád, jehož předkové byli sedláci, kteří za komunistů přišli o všechno. On se po restitucích začal o vrácený majetek starat. Asi se stejně jako hlavní hrdina potřeboval ponořit do relativně nedávné historie poznamenané bezútěšností selských procesů. Hlavní postavou novely je genealog, který zpracovává rodokmeny hlavně pro emigranty hledající své kořeny v bývalé vlasti. Jedna ze zakázek ho zavede do…
-
Ema a Denny doporučují: co číst v karanténě
Kultura se pro mnohé z nás aktuálně smrskla na sledování online přenosů divadelních představení a koncertů nebo virtuálních návštěv expozic a výstav. Jedna z mála věcí, která naštěstí zůstává stejná, je čtení knih. Pokud jste si udělali zásoby ještě před karanténou, tak si třeba teď najdete i víc času na to vše přečíst. A když vám papírové knížky dojdou, jsou tu čtečky, které hravě pojmou celou knihovnu. E-knihy sice tak hezky nešustí, ale svůj účel splní – a co také jiného nám knihomolům zbývá😊 Emin výběr č. 1 Viktorie Hanišová – Houbařka Protože čtu hodně odborné a populárně naučné knihy, v oblasti prózy si nechám občas poradit od svých kulturně orientovaných kamarádek ohledně děl zajímavých současných…
-
Umění zprostředkovaně: Oduševnělý půvab krásných madon
Výstava Krásné madony v Anežském klášteře v Praze měla trvat do 12. dubna, to znamená, že tam někde stále je. Jen ji nemůžeme vidět na vlastní oči. Já měla štěstí, že jsem ještě pár věcí nějakou dobu před uzavřením stihla. Samotná budova kláštera si uchovává i přes mnohé a leckdy sporné stavební úpravy alespoň zbytek atmosféry, kdy zde se svými spolusestrami klariskami pobývala sv. Anežka Česká. Stálá expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200 – 1550 patří podle mého názoru k velmi zdařilým. Výstava představující asi dvacítku salcburských madon a piet z období krásného slohu (kolem roku 1400) umožnila návštěvníkům nahlédnout nejen do vizuální a duchovní podstaty tohoto pojmu, ale i pochopit rozdílný…
-
Umění zprostředkovaně: Galerie Rudolfinum představila dva cool Belgičany
Současná doba nám všem, co si tak rádi zajdeme na výstavu, do divadla nebo do kina, moc nepřeje, to je jasné. Ale od toho jsou přece moderní technologie, aby zážitek přinesly zájemcům alespoň virtuální formou. V době, která zatím ani nenaznačovala, co všechno nás čeká, jsem stihla zhlédnout pár (aktuálních) výstav. Patřily mezi ně i zajímavé počiny v Galerii Rudolfinum. Rudolfinum patří k mým oblíbeným výstavním institucím, protože představuje umělce, kteří mají co říct minimálně v evropském kontextu. Nejinak tomu bylo tentokrát. Prohlídku jsem začala hlavním tahákem – The Duck od Michaëla Borremanse. První, co mě napadlo, že velmi často drobné formáty jako by nepatřily do majestátních prostor galerie. Při podrobnějším zkoumání jsem ale byla okouzlená precizní…
-
Tiché roky: Jak snadno propadnout fenoménu „Mornštajnová“
Nedávno jsem se byla na kafi se svými kamarádkami a mimo jiné jsme probíraly knižní tipy. Protože jsem zjistila, že za poslední dobu jsem četla téměř jen mužské autory a moje knihovna je prakticky plná jen spisovatelů-mužů, rozhodla jsem se dát na jejich rady a juknout se i na současnou „ženskou“ prózu. Začala jsem s aktuálně hojně skloňovanou a oceňovanou Alenou Mornštajnovou – a zatím nelituji. Mým prvním tipem jsou Tiché roky. Nebudu vyzrazovat děj. Stejně jako v dalších knihách zde máme několik časových rovin, které se v určitý okamžik spojí v jeden logický celek. Tady se podíváme do rodiny kovaného komunisty, jeho dvou manželek i dvou dcer, které o sobě nemají ani tušení až do…
-
Hravý Devětsil povinně pro všechny pesimisty
Minulý víkend jsem si dala kulturní závazek, že se podívám na některé končící výstavy v Praze. O skvělý zážitek se postaraly kresby a grafika Václava Hollara a jeho současníků v paláci Kinských a snový svět Petra Síse v DOXu (více na FCB). Při té příležitosti jsem zašla i na Devětsil 1920-1931 v domě U Kamenného zvonu a udělala jsem dobře. Tak barvitou a zábavnou expozici, která přesně koresponduje s ideou Devětsilu, jsem přesně v tom větrném pošmournu potřebovala. Pravdou je, že dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí je mým oblíbeným prostorem, i kdyby tam zrovna žádný výstava neprobíhala. Tentokrát byly gotické prvky až téměř roztančeny všemi druhy umění – díly architektury, sochařství, malby, grafiky, fotografie, filmu, divadla,…
