Kokořínsko – ze Skalky do Dřevčic

Nenáročná procházka po CHKO Kokořínsko – Máchovým krajem kolem pomníku Járy Cimrmana

Z parkoviště u obce Skalka po modré 2 km k rozcestí Nad Kravími doly, dále po červené 2,4 km kolem pomníku Járy Cimrmana k rozcestí U Martinské stěny, a nakonec po žluté značce 3,1 km do obce Dřevčice. Celá trasa tam a zpět měří necelých 15 km. Takže slabé 3 hodinky, když nebudu počítat občerstvení v Dřevčicích. Překonáte převýšení něco přes 100 výškových metrů. Tady je odkaz na mapu.

 

Cesta po modré značce k rozcestí „Nad Kravími doly“

Tentokrát začínáme na parkovišti u vesničky Skalka, která se nachází několik kilometrů východně od Úštěku. Parkoviště je těsně u silnice 260. Jeho kapacita je asi 10 míst. V době našeho příjezdu bylo prázdné. Pokud tudy máte cestu a nechce se vám šlapat 15 km, můžete jít na hrad Helfenburk, jak píšu tady.

My budeme pokračovat přes vesnici po modré, až skoro na její konec. Tam odbočíme doprava a kolem lesní hospůdky Na Skalce vcházíme do lesa. Tato část působí přímo mediteránním dojmem. Měli jsme pocit, že jsme v lese někde v Chorvatsku. Zřejmě je to tím, že podloží je pískovcové, rostou tam borovice a je sucho.

Cesta po červené kolem pomníku Járy Cimrmana

Když mineme rozcestník, cesta se příjemně vine dál lesem. Je dostatečně široká, je značená i jako cyklostezka 0058. Procházeli jsme tudy v září a žádného cyklistu si ovšem nepamatuji.  Jakmile červená značka odbočí z uvedené cyklostezky, stává se z ní úzká pěšinka. Charakter okolního lesa je také trochu jiný. Okolní skály jsou tak nějak víc bezprostřední.

Po chvíli jsme došli na místo, kde je pomník Járy Cimrmana. Vedle je také docela velký zachovalý přístřešek. Červená značka se tady napojuje zpátky na cyklostezku.

Cesta po žluté do Dřevčic

Po několika minutách jsme dorazili k rozcestníku U Martinské stěny. Odbočili jsme na žlutou a pokračovali z kopečka. Po několika stovkách metrů tady krajina úplně změní ráz. Vyšli jsme na kukuřičné pole. Pěšina je úzká, trochu zarostlá a pocitově opravdu dlouhá. Když jsme šli, bylo opravdu vedro a cesta nám dala trochu zabrat. Byli jsme jednoduše jako ve výhni.

Je zde sice vysázená alej, ale ještě není vzrostlá a žádný stín opravdu nevrhá. Její příběh je ovšem velmi zajímavý. Dostala i ocenění Alej roku, jak si můžete přečíst tady. Jedná se o starou obchodní cestu s názvem „Stará husí cesta“. Ostatně „Husí cesta“ se jmenuje celá naše dnešní trasa.

Za malou chvilku se cesta napojí na silnici vedoucí do vesničky Dřevčice. Tam jsme poseděli v podniku pod jménem „Hospůdka Dřevčice“. Jak prozaické. Žádné vymýšlení zbytečných názvů. Byla to jediná možnost občerstvení po těch 7 kilometrech. Měli výborné utopence. Po utopencích, pivu a odpočinku jsme šli zpět stejnou cestou.

Trasa není pro tento kraj asi úplně typická. Moc lidí jsme nepotkali. Mám asi zvláštní dar objevovat cesty, kudy chodím skoro sám. Na tento výlet stačí výbava na lehkou turistiku.

Krásné zážitky na vašich výletech přeje Rudolf 😊