Krátká procházka na Rozhlednu Libín

Technický popis trasy:

U obce Libínské Sedlo odbočíte ze silnice 141 na lesní cestu vedoucí na parkoviště Sedýlko, je tam směrovka. Pokračujte po asfaltové neznačené cestě 1,4 km až k rozhledně. Celkem tedy půjdete necelé 3 km. Překonáte převýšení asi 120 m. Půjdete z výšky 975 m n.m do výšky 1093 m n.m.

Cesta z parkoviště Sedýlko k Rozhledně Libín

Tentokrát se snad nejedná ani o výlet, ale o krátkou procházku. Na jejím konci budete odměněni nádhernými výhledy na celé Prachaticko. Těch jeden a půl kilometru mírného stoupání stojí opravdu za to.

Po krátké cestě z Prachatic jsme dojeli po vedlejší silnici na parkoviště Sedýlko. Jedná se o lesní parkoviště s kapacitou asi 10 až 15 aut. Protože byl říjen, místa bylo dost, tak jsme s parkováním neměli žádný problém. Odbočka ze silnice 141 je velmi široká, asfaltová a v říjnu 2024 byla v dobrém stavu. Rozhodně se nejedná o žádnou nezpevněnou lesní cestu.

Po zaparkování jsme pokračovali do mírného kopce po asfaltové cestě až k rozhledně. Jak na parkovišti, tak podél cesty jsou občas dřevěná odpočívadla. Tak pokud máte svoje občerstvení, nemusíte sedět na pařezu. To se mi občas stává, když jdu krajinou, kde se s turisty zřejmě moc nepočítá. U nás v Čechách je to obecně s odpočívadly dost špatné. V Rakousku i Německu jich bývá neporovnatelně víc.

Od parkoviště až k rozhledně je to asi 20 minut střední chůzí. Cesta sama o sobě příliš zajímavá není. Ale jdete lesem, což je vždycky fajn. My jsme tam byli v období, kdy rostli houby, tak jsme se snažili houbařit, ale nic jme tentokrát nenašli. Pak se před vámi otevře pohled na rozhlednu.

Rozhledna Libín

Rozhlednu otevřel v roce 1883 Šumavský klub turistů. Opravy se uskutečnily v roce 1994. A tak stojí rozhledna dodnes. Jedná se o bytelnou stavbu. Na rozdíl od mnohých dnešních rozhleden. Nemusejí se bát ani ti, kteří mají závratě nebo strach z výšek.

Pod rozhlednou se nachází bufet, ve kterém si můžete dát základní občerstvení. Také si tam koupíte vstupenku na rozhlednu. Myslím, že vstupenka stála 10 Kč, nebo tak nějak.  Počet schodů si již nepamatuji, ale není to nic hrozného. Schodiště je dřevěné a pod sebe nevidíte. Takže zkusit vyjít může i ten, komu vadí dnešní „průhledné“ rozhledny. Po vystoupání se odstanete na plošinu, která není průhledná a můžete se kochat výhledy na celý kraj. V době naší návštěvy bylo proměnlivé počasí. Zato jsme byli odměněni krásnou duhou, jak vidíte na přiložené fotografii.

Cesta zpět je již opravdu jednoduchá. Tuto procházku lze ujít bez problému i v letních sandálkách. Jde o výbornou zastávku při cestě kolem Prachatic. Když už jsme v těch Prachaticích byli, stavili jsme se také v Muzeu české loutky a cirkusu, což je pobočka Národního muzea.

Krásné zážitky na vašich výletech přeje Rudolf  🙂