Pokud patříte k těm, kteří když vidí své přátele mávající s igelitkou jejich zemědělských přebytků, nasazují masku Mikuláše a přecházejí na druhý chodník, radši ani následující řádky nečtěte.:) Vzhledem k tomu, že nemám k dispozici vlastní zahradu a jsem ráda za jakékoliv své bylinkové výpěstky v truhlíku, každou iniciativu přátel a známých v této oblasti opravdu upřímně vítám. Patřím k lidem, které potěšíte jakýmkoliv jedlým dárkem, což zahrnuje i normální množství ovoce nebo zeleniny ze zahrady. Uvařím, naložím, zavařím – nic u mě nepřijde nazmar. A to i v případě cuket, které někteří zkušenější chataři a šlechtitelé řadí od kategorie „plevel, kterýho se sakra nemůžu zbavit, ale je mi to líto vyhubit, tak to nacpu Pepanovi“. Od mé kamarádky jsem…