Túra na Králický Sněžník

 

Výstup na Králický Sněžník k rozhledně a zpět

Dnes půjdeme z nádraží ve Starém městě pod Sněžníkem na vrchol Králického sněžníku. Celkem to je asi 12 km každým směrem a jde o překonání asi 950 výškových metrů. Takže taková středně náročná túra. Při časovém plánování počítejte asi 3 hodiny výstup na vrchol a 2,5 hodiny sestup do údolí. 

Okolní příroda je opravdu krásná a návštěva stojí za to. Dobrá rada na začátek: auto a svačinu mějte s sebou. Podrobnosti níže.

Pokud přijedete autem a budete parkovat na velkém parkovišti ve vesničce Stříbrnice, cesta se zkrátí celkem asi o 7 km a o víc než hodinu chůze. Normálně počítám s chůzí 6 km za hodinu, tady to ale není možné. Cesta je místy kamenitá a velmi prudká, takže se jde o něco pomaleji. Mapu dnešního výšlapu naleznete TADY.

 

 

Jak jím na svých toulkách přírodou

Na túry nám většinou v batohu 2 vařená vejce a sáček blanšírovaných mandlí. Tentokrát jsem přidal bílý jogurt a kiwi. A samozřejmě hodně vody. To, že na túrách potřebujete doplňovat sacharidy, je velmi pochybné tvrzení. Zejména, pokud se snažíte zhubnout. Sacharidy na túru jsou nezbytné tehdy, pokud máte nějaký medicínský metabolický problém nebo jste podvyživení. Jinak ne. Podrobnosti najdete na webu www.jakjist.cz.

Cesta z nádraží ve Starém městě pod Sněžníkem

Z nádraží se vydáme po modré značce přes mírný kopec. Z tohoto kopečku je krásně vidět v dálce rozhledna, kam míříme. Pro někoho to může být inspirující, pro jiného trochu depresivní. Prostě vidíte, kam jdete. Tak po 3 kilometrech přijdeme do vesničky Stříbrnice. Myslím, že to přiložené fotky i video na Youtube na kanále Jak Jíst velmi dobře vystihuje.

Většina turistů bude asi začínat svou cestu tady, protože se tady nachází velké parkoviště. Pokračujeme po žluté, s případnou zastávkou na chatě Návrší. Já jsem si z nabídky jídel opravdu nic nevybral a pokračoval vzhůru. Tak po docela pohodlné cestě, už skoro bez dalších lidí, dojdete až k rozcestí Nad Adéliným pramenem. Dále pokračujeme po červené až k rozcestí Pod Ludmilou, odkud začínají krásné výhledy po okolních kopcích. 

 

Cesta plná dalekých výhledů

Tady se cesta zúží a stává víc kamenitou, proto je třeba tempo chůze zpomalit. Tak dojdeme po kamenité cestě až ke známé soše Slůněte, která byla postavena roku 1932. U té se všichni rádi fotí. Je to velmi hezké místo, opět s krásným výhledem. Když se vyfotíte, můžete pokračovat cestou k prameni řeky Moravy. 

Je to takový pramínek, který teče přes cestu a poté strmě klesá po úbočí. Jeden by neřekl, že po pár desítkách kilometrů z tohodle pramínku může být řeka. To už jsme ale skoro na vrcholu hory.

Tam dnes stojí na polské straně rozhledna, dostavěná v roce 2022, takže je opravdu nová. To byl náš dnešní cíl cesty. Kolem je množství větších kamenů, na které si lze sednout a kochat se nejen výhledem na polskou nebo moravskou stranu, ale také posvačit. 

Cesta zpět už je náročná pochopitelně méně, takže si jen užíváte krásné výhledy na okolní kopce, zejména okolí Pradědu a dalších hor Hrubého Jeseníku. Cesta dolů trvá o něco méně. 

Několik praktických rad na cestu:

• Po celé délce trasy je občerstvení v penzionech ve vesničce Stříbrnice a v kopcích jen na chatě Návrší. Já jsem si tam opravdu neměl co dát, takže kvalitu nemohu posoudit. V kopcích už žádné jiné občerstvení není, takže co nemáte v batohu, to prostě nemáte.
• Na výstup je potřebná opravdu kvalitní turistická obuv. Tu opravdu nepodceňte. Zejména ve vyšších partiích kolem kosodřeviny jsou cesty velmi kamenité. V lehké obuvi se dá asi dojít k vyhlídce Pod Ludmilou. Pak už bych to neriskoval.
• Jsem celoživotně velkým propagátorem vlaků a hromadné dopravy obecně. Tady je ovšem lepší mít svoje auto. Ze Šumperka pojedete v sobotu do Starého města pod Sněžníkem skoro 2 hodiny. Vlak také jezdí asi jednou za 2 hodiny. Takže pokud sejdete zpět k nádraží 10 minut po tom, co vám ujel vlak, tak čekáte skoro 2 hodiny na další ve městě, kde žádné služby pro turisty v sobotu odpoledne opravdu nejsou. 
• Cesta by se dala zkrátit o 7 km, pokud se vyjde z vesničky Stříbrnice. Což pro většinu lidí bude podstatně příznivější. Tam se ovšem bez auta nemáte reálnou šanci dostat. Autobus jede asi 2x za den. To jako podpora veřejné dopravy příliš nevypadá. 

 

Krajina je to ovšem velmi hezká a návštěva stojí za to. Také přinášíme další inspiraci na zajímavé výlety, recepty a kulturní tipy.

Hodně krásných zážitků nejen na této cestě vám přeje Rudolf, zakladatel projektu Jak Jíst.