Paříž za jeden den? Přesvědčíme vás, že to jde!

Když jsme před dvěma lety projížděli státy západní Evropy, jednou ze zastávek byla Remeš. Původně jsme tu měli zůstat dvě noci, takže na prohlídku města bylo dost času. A to byl asi ten kámen úrazu – času bylo na toto město možná až příliš. A tak jsme se hned první večer rozhodli, že si uděláme výlet do Paříže, která odsud byla necelých 150 km. Kdyby by mi před pár lety někdo řekl, že se dá návštěva Paříže zvládnout během jednoho dne, asi bych si zaťukala na čelo. Vždyť jen Monu Lisu člověk obdivuje skoro hodinu, ne? 👌 My jsme si, že to dáme – a dali, samozřejmě v nějaké osekanější podobě😊

Autem se nám do ranní špičky opravdu nechtělo, a tak jsme s chutí využili služeb TGV. Je to tedy opravdu jiná jízda než klasickým vlakem! Za necelou hodinku jsme byli pohodlně na místě😊 Co nás překvapilo, že první třída nebyla zase o tolik dražší než dvojka, takže jsme se rozhodli to vyzkoušet. Upřímně, čekala jsem na uvítanou sklenku šampaňského a nějakou tu kanapku, ale nedostali jsem ani vodu😊

Sedělo tam s námi evidentně pár manažerů jedoucích do práce, kteří se celou dobu soustředili pouze na čtení novin nebo mobilů, případně pracovali na notebooku. Nikdo se nedíval z okna. Když se vlak rozjel, pochopila jsem proč. Ta rychlost je totiž tak vysoká, že jakmile se jen podíváte z okýnka a zaměříte se na nějaký bod, okamžitě se vám udělá špatně😊 Že byste snad pomysleli na jídlo, to opravdu nehrozí, navíc by stevard roznos nedal z časových a asi i bezpečnostních důvodů.

Z nádraží jsme se metrem dostali k Notre Dame. Fakt mě nenapadlo, že je to poslední rok, kdy jí člověk může vidět v „původní“ podobě. Přiznám se, že loňský požár jsem trochu obrečela😥 Prostor byl opravdu monumentální a po ránu tam ještě nebylo tolik turistů, takže jsme si alespoň trošku mohli vychutnat podmanivou atmosféru katedrály.

Od Invalidovny kolem Eifellovky na Trocadéro

Poté jsme se kolem Seiny a přes přilehlé uličky vydali k Invalidovně, rozsáhlému areálu se sbírkami Armádního/Vojenského muzea. Její stavba započala už za Ludvíka XIV. Najdete zde také vojenskou nemocnici, domov pro válečné veterány nebo úchvatný dóm, kde jsou pohřbeni hrdinové francouzské historie, mj. Napoleon Bonaparte nebo Ferdinand Foch.

Poté jsme se vydali k ikonické Eiffelově věži (výhled jsme si vzhledem k velké frontě odpustili) a pokračovali směrem na Trocadéro. Původně tu stál palác, ale i bez něj je odtud asi jeden z nejkrásnějších výhledů na Paříž s Eiffelovkou v pozadí.

 

Přes nejslavnější ulici až k Moně Lise

Když jsme se dostatečně pokochali výhledem a udělali si nespočet selfíček, vyrazili jsme směrem ke slavné ulici Champs-Elysées, což je taková „větší Pařížská a Václavák dohromady“ a Vítěznému oblouku, kolem kterého je obrovský několikaproudový kruhový objezd. Úplně jsem se orosila, že bych tu snad měla řídit auto😊

Následovaly Toulerijské zahrady, plné možností posezení, soch a fontán, vedoucí pomalu ale jistě k Louvru. V tuhle chvíli už jsem sotva pletla nohama, bylo dost velké horko a my jsme moc nezastavovali kvůli občerstvení. Na to, abychom trávili hodiny v restauracích i kavárnách, i když to oba dost milujeme, zkrátka nebyl čas!

Na to, že bych se snad ještě ten den prošla Louvrem, jsem ani nepomyslela. Naštěstí fronta nebyla veliká a bezpečnostní kontroly překvapivě odsýpaly. Najednou jsem ožila a rychle jsem se zorientovala v tom, co „nutně“ potřebuju vidět. Přiznám se, že všechny exponáty od pravěku do 19. století v počtu několika desítek tisíc jsem samozřejmě nezvládla😊 Přesto jsem zase s úžasem stála tváří v tvář dílům od El Greca, Raffaela, Giotta, Caravaggia, Vermeera, Velásqueze nebo Delacroixe.

Na Monu Lisu jsme se dostali taky, ale jak je známo, moc si ji neužijete. Obraz je malý, daleko a pod sklem, k tomu si přičtěte davy čínských a jiných turistů a věřte, že z kvalitní reprodukce toho budete mít mnohem víc. Je vidět, že marketing funguje i v umění, protože u dalších nedalekých Leonardových děl nebyl prakticky nikdo, a to je považuji za podstatně lepší. Což je vlastně dobře, aspoň jsem si detailně prohlédla úchvatného Jana Křtitele.

Nenechala jsem si samozřejmě ujít ani egyptské sbírky, které musím vidět prakticky všude, kde je mají😊 Nakonec jsem si stihli posedět aspoň v místním bistru, dali si sendvič a víno v plastovém kelímku🤦‍♀️ Poté jsme tento chrám umění opustili a vydali se vlakem zpět do Remeše.

Samozřejmě, že jsme vzhledem k omezenému času neviděli všechny „taháky“, ve výčtu nám chybí třeba Saint Chapelle, Moulin Rouge, Montparnasse, Mornmartre nebo Sacré-Coeur. Ale i tak je vidět, že když se chce, i tahle výzva se dá zvládnout!

Au revoir, Paris! Na shledanou v lepších časech😊

P. S. Takhle nějak vypadala naše trasa: https://bit.ly/3eKW5mh