Na skok u sousedů: Bad Alexandersbad a okolí

Poměrně nenápadné bavorské městečko leží nedaleko našich hranic. Jak už napovídá jeho název Bad Alexandersbad, jedná se o lázně,  v tomto případě minerální a slatinné, kde jako na prvním místě v Bavorsku začalo léčit studenou vodou. Rozhodně si ale nepředstavujte Karlovy Vary, spíše než samotné městečko stojí za návštěvu jeho okolí. A to má rozhodně co nabídnout, hlavně milovníkům přírody z řad pěších turistů i cyklistů.

Jako skvělý výchozí bod se ukázal Landhaus am Forest na konci obce. Pochválit musím přátelský přístup paní majitelky i velmi čistý pokoj s teráskou s výhledem do zeleně, což ocení všichni, kteří tráví pracovní dobu víceméně ťukáním do klávesnice a civěním do smartphonu. Rozhodně stojí za to zaplatit si i snídani, která za 5 euro na osobu nabízí výběr srovnatelný s lecjakou čtyřhvězdou.

Výlety po okolí Bad Alexandersbad

Stejně jako ve Waldsassen (článek zde) jsem i tady strávila jen jednu noc, ale snažila jsem se i tak krátkého času využít na maximum.

Wunsiedel

V sobotu vedly moje první kroky do nedalekého Wunsiedelu. Znám sice malebnější města, ale i tady stojí za vidění několik architektonických památek a dalších pamětihodností, jako je radnice, kostely (špitální kostel Panny Marie, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice či evangelický kostel sv. Víta, v němž zrovna hrály varhany), městská brána, hradby, budova lycea z 1. poloviny 16. století, muzeum nebo rodný dům spisovatele Jeana Paula (Johann Paul Friedrich Richter).

Po prohlídce centra města to chtělo samozřejmě nějaké občerstvení, a tak jsem vyzkoušela zahrádku příjemného stylového podniku Wunsiedelei. Ochutnat tu můžete speciality z oblasti Frank, klasiku typu Tafelspitz, Wurstsalat či řízek s bramborovým salátem nebo drobnosti jako obložený chleba či marinovaný limburský sýr, připomínající romadúr nebo naše tvarůžky – mimochodem je moc dobrý. Vše je naservírováno na krásném nádobí a doprovázeno výtečným pivem z místního pivovaru Hönicka-Bräu. Je tu zkrátka ve všech ohledech znát, že jde o rodinnou restauraci a majitele i jejich práce hodně baví.👍

Luisenburg

Po této milé zastávce jsem se vydala cestou královny Luisy do hlavního bodu mého zájmu, skalního města Luisenburg, které by mělo být dokonce největší v Evropě. Mluví se o tom, že jej každoročně navštíví asi 100 000 lidí, což zní dost děsivě. Měla jsem ale velké štěstí, sezóna nebyla ještě v největším proudu a navíc bylo odpoledne, tudíž se se mnou do skal žádné davy nehrnuly. Mohla jsem si tak dokonale vychutnat tohle tajemné místo, které by mohlo tvořit námět k pohádce, fantasy nebo romantickému obrazu z 19. století. Neumím si představit asi nikoho, kdo by nekoukal s otevřenou pusou na neuvěřitelné scenérie žulových balvanů roztodivných tvarů, jezírek, altánů s nádhernými výhledy, umělých zřícenin, soutěsek a roklinek. Samozřejmostí je spousta míst vybízejících k odpočinku a rozjímání v úchvatných přírodních kulisách.

U pokladny si vyberete jednu ze tří tras, já šla po modré, které je asi nejnáročnější, a vracela se po červené. Je dobré být připraven na to, že po cestě překonáte zhruba 100metrové převýšení a budete se muset prodírat místy, která nejsou moc vhodná nejen pro silnější, ale ani pro vyšší postavy. Nejsem žádný obr, ale i tak jsem měla občas při podlézání balvanů kolena zaražená do brady.😁 Zvažte taky, zda s sebou brát hodně malé děti. No a bez pevných bot na pohodovou procházku zapomeňte rovnou. Moje nové trekovky v tomhle terénu naštěstí obstály na výbornou.

Spojit přírodní a kulturní zážitek můžete každoročně v hlavní sezóně ve zdejším amfiteátru, nejstarší přírodní scéně Německa. Aktuálně se tu hraje třeba Amadeus, Jeníček a Mařenka, Sestra v akci nebo Bouře.

Den jsem zakončila večerním zíráním do zeleně na terase hotýlku, popíjením výtečného franckého vína, pojídáním místních sýrů a uzenin a přemítáním o nesmrtelnosti chrousta.

Das Kösseinehaus

Nedělní dopoledne jsem se rozhodla věnovat výšlapu na chatu Das Kösseinehaus, která se nachází ve výšce 939 m n. m. Nebudu tvrdit, že je to úplně pohodová procházka, chvílemi jsem měla docela dost – tady se asi pohrdavě zasmějí všichni, co si běžně střihnou Everest, nebo aspoň Mont Blanc. Ale i převýšení 350 m udělá své, zvlášť když je dusno. Okolo projíždějící elektrocyklisté (ty za skutečné sportovce fakt nepovažuju) si určitě všimli blesků v mých očích, jejichž síla nejeden elektroprostředek minimálně rozkmitala.😁 Na druhou stranu, jednou budu třeba ráda, že mi to „elektrokolo nezatajili“. 🤦‍♀️ Veškeré útrapy ale jako mávnutím kouzelného proutku zmizely, když jsem se celá upocená vydrápala až na vrchol k chatě.

Prý tu výborně vaří, jídlo vypadalo opravdu pěkně, ale od bohaté snídaně uběhla poměrně krátká doba, a tak bych si kvůli zážitku z pečeného kolene se zelím a „pětima knedlama“ musela výlet minimálně dvakrát zopakovat. A to nechceš.😁. Jako bolestné jsem si tedy naordinovala aspoň jedno nealko pivo na terase, z níž byl díky slunečnému počasí opravdu nádherný výhled do daleka, který jsem krátce poté porovnala s tím z přilehlé kamenné rozhledny.

Chvilku jsem si pak ještě poseděla u mohutného „Artušova“ kamenného stolu a vydala se zpátky směr Bad Alexandersbad a odtud zase domů.

Těším se zase někdy příště!

Královna Luisa

Tady si dovolím jednu malou historickou odbočku, protože se jménem královny Luisy se tu setkáváte doslova na každém kroku.

U nás si myslím není moc známá, což je škoda, protože šlo opravdu o mimořádnou osobnost. Luisa Meklenbursko-Střelická (1776 -1810) pocházela z rodu meklenburských vévodů, provdala se za pruského korunního prince, později krále Fridricha Viléma III. Vynikala značným vzděláním, inteligencí i půvabem, což je kombinace, která není na škodu v žádné době. Není proto divu, že měla velký vliv nejen na konání svého chotě, ale okouzlila i další významné muže své doby, ruského cara Alexandra I. nevyjímaje. Iniciovala mj. tajnou prusko-ruskou dohodu proti Napoleonovi (uzavřena 1805) a stála v čele protifrancouzské koalice. Po vítězných taženích Napoleona Evropou musela i s mužem uprchnout, pobývali mj. v Königsbergu (Královec – dnes Kaliningrad) nebo Petrohradu. Umírá v pouhých 34 letech na zápal plic a rakovinu.

I za svůj krátký život si dokázala získat mimořádný respekt, slávu a popularitu, především díky své odvaze a vlastenectví v době napoleonských válek. Vzhledem k počtu potomků i dobročinným aktivitám byla nazývána Pruskou madonou, Matkou králů nebo Královnou srdcí. Její muž založil v roce 1814 na její počest Luisin řád, udělovaný ženám pečujícím o nemocné a nemohoucí lidi. Ve stejném roce vznikla také Luisina nadace k výchově a vzdělávání dívek.

V Bad Alexandersbad strávili královští manželé v roce 1805 celkem tři týdny. Jejich návštěvu připomíná rovněž památník na cestě na Luisenburg.