Lucern – nejen po stopách Viléma Tella
Jednou z dalších zastávek na předkovidové cestě západní Evropou bylo i Švýcarsko a města Bern a Lucern. Na rozdíl od prvně zmíněného města (více o něm zde) jsme se Lucernem mohli kochat delší dobu, protože jsem si tu zařídili i nocleh. Náladu nám s mužem lehce zkazila skutečnost, že jsme si nevšimli, že objednáváme pokoj se společným sociálním zařízením. To už nepraktikujeme docela dlouho, i kdyby to bylo ve slevě.😀. Pravdou ale je, že vše bylo až sterilně čisté, takže se to dalo zvládnout. Švýcarsko je dražší i na západ Evropy. Za cenu čtyřhvězdičkového hotelu třeba v Německu tady dostanete takový vylepšený hostel. Ale fakt je, že se dalo z podlahy jíst.
Bydleli jsme v klidnější části, ale přitom pouhých 10 minut od centra, a tak jsme si půvabné město mohli i za pouhý jeden den opravdu vychutnat.
Hlavní město stejnojmenného kantonu Lucern leží na břehu Lucernského jezera (Vierwaldstättersee), z něhož vytéká řeka Reuss a rozděluje staré město Lucernu na dvě části. Nad jezerem ční hora Pilatus (více než 2 000 m), ke které se dostanete nejstrmější ozubnicovou dráhou na světě.
Ikonický Kappelbrücke a Vilém Tell
Lucern patří k nejnavštěvovanějším švýcarským městům a já se tomu vůbec nedivím. Na své si tu přijde milovník historie i moderního umění i obdivovatel přírodních krás.
Ikonou města je bezesporu Kappelbrücke – Kaplový most, nejstarší dřevěný most v Evropě pocházející ze 14. století. Po celé délce je lemován malovanými stropními panely ze 17. století, najdete tu také kapli sv. Petra nebo osmibokou vodárenskou věž, kde se v průběhu věků vystřídaly třeba maják, pokladnice, vězení nebo mučírna. Most v roce 1993 zachvátil požár, některé z maleb zachránili, některé nahradili a některé restaurovali tak, že si jako běžný návštěvník prakticky ničeho nevšimnete.
Na jedné z maleb najdete i slavnou scénu ze života národního hrdiny Viléma Tella. Ve městě se prý postavil na odpor Habsburkům a položil tak základy švýcarské konfederace. Všichni jsme o něm určitě slyšeli, minimálně v souvislosti s jeho nechtěnou lukostřelbou do jablka umístěného na hlavě jeho syna. Ačkoliv není stoprocentně doložena jeho existence, hodně Švýcarů prý věří, že jde o skutečnou historickou postavu. A mně se ta legenda taky líbí, tak se k nim připojuji.😉
Za vidění stojí i další památky
Přes řeku Reuss vede i druhý krytý dřevěný most – Spreuerbrücke. Pochází z roku 1408 a zdobí ho malby ze 17. století. Jejich tématem je tanec smrti a nutno dodat, že některé výjevy jsou opravdu děsivé.
O někdejší prosperitě města svědčí nejen oba zmíněné mosty, ale také výstavná průčelí domů nebo dlážděná náměstí Kornmarkt, Mühlenplatz, Weinmarkt i Hirschplatz s kašnami a barevnými fasádami. Projít se můžete po cimbuří a kolem hradeb dojít až ke Lvímu památníku (Löwendenkmal), který vytvořil slavný dánský sochař Thorvaldsen. Památka připomíná smrt švýcarských vojáků, kteří chránili v době francouzské revoluce krále Ludvíka XVI. Za návštěvu stojí i Hofkirche, stojící na místě prvního kláštera v Lucernu, jehož dvě románské věže uprostřed renesanční architektury působí trochu zvláště, nebo barokní jezuitský kostel sv. Františka Xaverského. Ve vedlejším paláci Ritersche ve stylu florentské renesance dnes sídlí vláda zdejšího kantonu.
Co jsme nestihli – tak příště!
Modernu už jsme nestihli, ale pokud bychom se sem někdy vrátili, osobně bych zamířila ke KKL (Kultur- und Kongresszentrum Luzern) od uznávaného francouzského architekta Jeana Nouvela (mj. autor centra Zlatý Anděl v Praze na Smíchově). Ujít bych si nenechala ani Sammlung Rosengart s díly Pabla Picassa, Augusta Renoira, Henriho Matisse, Paula Kleeho, Marca Chagalla nebo Joana Miróa. Muž by pak zcela jistě neodolal muzeu dopravy.
Projížďka po jezeře a rozloučení s Lucernem
Počasí přímo lákalo k projížďce některou z mnoha výletních lodí, které brázdí hladinu jezera, a tak jsme neodolali ani my. Zážitky nám trochu kazilo velké množství turistů, z nichž každý druhý potřeboval ukořistit tu nejlepší „selfku na instáč“. Ale i tak bylo co obdivovat – historické centrum, vysoké hory, elegantní vily i další turistické lodě byly v tomto počasí tou nejlepší scenérií. Po plavbě nám trochu vyhládlo, a tak jsme se stavili na parníku Wilhelm Tell na něco dobrého na zub. Příjemně tu překvapili kvalitou jídla i pití, milou obsluhou a na Švýcarsko i slušnými cenami. Právě tady jsme naše krátké zastavení v Lucernu zakončili a druhý den pokračovali v naší prázdninové západoevropské cestě.
