Krušné hory – přehrada Fláje

Výlet v okolí přehrady Fláje a zámečku Lichtenwald (Bradáčov) v Krušných horách. Návštěva dolu na cín v Zinnwaldu.

 

Dnes se vydáme na krátký výlet v Krušných horách kolem přehrady Fláje, půjdeme kolem polo-rozpadnutého zámečku Lichtenwald. Pro jistotu přikládám mapu. Nakonec autem zajedeme asi 35 km do Zinnwaldu, kde navštívíme důl na cín.

 

Přehrada Fláje

Přehrada Fláje byla postavena v letech 1951 až 1964 na Flájském potoce v obci Český Jiřetín. Je unikátní svou dutou konstrukcí, která je jediná svého druhu v České republice. Přehrada slouží jako zásobárna pitné vody a hydroenergetické zařízení. Její hráz je betonová, pilířová a byla vyhlášena kulturní památkou.

Čeká nás cesta dlouhá asi 7,5 km po neznačených cestách. Začínáme na parkovišti Fláje – přehrada, kam musíte dorazit brzo ráno, jinak bývá beznadějně plné. Není noc velké a návštěvníků bývá hodně. Jiné možnosti parkování v blízkosti nejsou. Přecházíme hráz přehrady a odbočíme vlevo na silnici. Bohužel naším směrem tentokrát nevede žádná turistická stezka.

Jdeme po silnici, která kopíruje cyklostezku 23A. takto pokračujeme asi 2,5 km. Tady odbočíme vpravo na dlouhou rovnou cestu vedoucí přímo k zámečku Lichtenwald. K tomu dojdeme po dalších asi 1,5 km do mírného stoupání. Tato trasa je mírná obcházka, k zámečku by šlo jít kratší cestou lesem. Také jsme se o to pokoušeli. Cesta byla v létě 2024 v neschůdném stavu, tak jsme to raději obešli.

Zámek Lichtenwald

Je (spíš byl) lovecký pozdně barokní zámeček. Byl postaven v letech 1761 až 1767 hrabětem Emanuelem Filibertem z Valdštejna a jeho název je složeninou jmen dvou šlechtických rodů: Lichtenštejnů a Valdštejnů. Sloužil při lovu jelenů a jiné zvěře.

V roce 1935 byl zámeček přejmenován na Bradáčov na počest zesnulého ministra národní obrany Bohumíra Bradáče. Po druhé světové válce přešel zámeček do správy Lesního závodu Litvínov a v roce 1963 prošel generální opravou. Dnes je zámeček v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný.

V létě roku 2024 byl zámeček v katastrofálním stavu, jak můžete vidět na fotkách. I když stojí na opravdu krásném místě na vrcholku mírného kopce. Místo má své kouzlo. My jsme pokračovali po lesní cestě dál. Cestou zpět k přehradě jsou hezké výhledy na okolní krajinu. Když dojdete zpět ke hrázi přehrady, můžete jít horem, což je pohodlnější. nNbo můžete sejít po schodech dolů jako my a vychutnat si odspodu pohled na mohutnou hráz. Ale schodů je opravdu hodně.

 

Důl na těžbu cínu (Besucherbergwerk „Vereinigt Zwitterfeld zu Zinnwald“)

Tentokrát je třeba zaparkovat asi půl kilometru severovýchodně na placeném parkovišti a dojít k návštěvnickému centru. Tam také začíná prohlídka dolu, která je zajímavá a určitě stojí za to. Velkou zajímavostí je, že je v dole také vyznačena státní hranice. Důl je totiž jak na české, tak německé straně. Překročení státní hranice v podzemí je nevšední zážitek.

Důl má bohatou historii sahající až do 15. století, kdy se zde začala těžit cínová ruda. Těžba probíhala nejprve rýžováním a později hlubinnou těžbou. V 18. a 19. století se používaly důlní technologie jako sázení ohněm a střelný prach. Ve druhé polovině 19. století se začaly těžit i rudy wolframu a lithia, které se staly hlavními surovinami.

Po válce byl na saské straně uzavřen kvůli vyčerpání zásob, ale na české straně Cínovce se těžilo až do roku 1990. V letech 1990-1992 probíhalo zabezpečení dolu s cílem vytvořit prohlídkovou trasu. Ta dnes nabízí návštěvníkům jedinečný pohled na historické důlní technologie a rozsáhlé komory v podzemí.

Tady je pár dalších tipů a inspirací na výlety po Česku nebo v cizích krajích.

Tento článek vznikl ve spolupráci s partnerským webem www.jakjist.cz, kde se dozvíte, jak zhubnout přirozeně a bez hladovění. Také se dozvíte, jak jsem se zbavil všech léků a zásadně pomohl svému tělu. Pohyb je toho důležitou součástí.

Krásné zážitky na vašich výletech přeje Rudolf 🙂