Několik důvodů, proč se zastavit v alsaském Eguisheimu

K tomuto příspěvku mě inspiroval balíček se skvělými víny, který mi dovezl před vánočními svátky kurýr z marketingové agentury, pro kterou pracuji (díky, šéfe). Jednou z lahví byl totiž i crémant z malebného Eguisheimu, kde jsem se na pár hodin zastavila o letošní dovolené. Skvělá příležitost nalít si sklenku a zavzpomínat, jak parádní to v červenci v Eguisheimu bylo.

I tady jsem samozřejmě měla svého spolucestovatele, ale musím tajit jeho totožnost, takže na fotkách opět nebude.:)

Proč zrovna Eguisheim?

Když jsme dorazili do centra středověkého městečka, docela nám spadla brada. Nádherné barevné hrázděné domy, dlážděné uličky, famózní květinová výzdoba, všudypřítomní „klapající“ čápi, hezké okolí mezi vinicemi a hrady i nepřeberná nabídka fantastických vín za super ceny (až jsme si někdy mysleli, že ta cena za lahev je za sklenku – to by u nás tak bylo), což mi v našich obchodech celkem chybí. Ne nadarmo tudy probíhá Alsaská vinná stezka (departement Haut-Rhin). To jsou přesně ty důvody, proč byste měli o Eguisheimu přemýšlet jako o jednom z cílů své příští dovolené. Pro ulehčení – jukněte na stránky https://www.tourisme-eguisheim-rouffach.com/.

Prohlídka Eguisheimu

Na prohlídku městečka vám v klidu stačí pár hodin, pokud se tedy nezastavíte v některém z místních vinařských domů. To by se vám návštěva kapánek protáhla, protože místní vína jsou opravdu skvělá.

Dnešní podoba Eguisheimu se začala psát už někdy ve 13. století, unikátní hrázděné domy pak pocházejí většinou z 16. – 18. století. Ale to není všechno – najdete tu i renesanční kašny nebo pískovcový kostel se základy z 13. století.

V centru města se nachází zámek, původně hrad se základy v 8. století. Založil ho vévoda Eberhard k poctě svého bratrance Egina – a tady se dostáváme i k názvu města, což se může přeložit jako „Eginův domov“. Ke zdejším známým rodákům se řadí i Bruno von Egisheim-Dagsburg (*1002), pozdější papež Leo IX. Odkazuje na něj i socha na renesanční kašně na Place du Château. Monumentální kostel sv. Petra a Pavla, postavený na karolínských základech, patří určitě k nejzajímavějším stavbám, i když byl mnohokrát přestavován. V jeho útrobách vás nadchne hlavně unikátní polychromovaná socha Panny Marie s Ježíškem (Otevírající se Panna), jejíž dnešní podoba pochází z období 14. – 17. století.

Jak si zamilovat sýr

Před „kovidem“ to tu musela být doslova turistická jatka, ale teď bylo lidí kolem tak akorát. Díky tomu jsme si relativně v klidu vychutnali tour po místních památkách, ale mohli jsme si i na poledne dopřát na náměstí oběd, aniž bychom měli pocit, že nás někdo odírá v podniku spadajícího do bedekru „tourist trap“. V podniku La Maison A. Edel, který byl založen už v roce 1895, jsme se dobře najedli a já tu poprvé ochutnala sýr typický pro tento region – Munster. Ten okamžitě zaujal jedno z předních míst mých sýrových favoritů a kdekoliv ho mají, kupuju po tunách. Jen je třeba si zvyknout na „charakteristický“ odér, tudíž doporučuji necestovat s ním MHD, v lednici skladovat ideálně v krabičce a při manipulaci s ním používat respirátor třídy minimálně FFP2. Pokud se vám přesto sbíhají sliny, mívají ho v prodejně francouzských  sýrů Fransýr v Praze v Lucerně. Naštěstí, jinak nevím, co bych dělala. Každopádně k Munstru (sýru i městu, kde se vyrábí) se určitě brzy vrátím, protože je to opravdu zajímavá pochoutka, kterou jsem v Alsasku vyzkoušela v několika typech pokrmů.

 

Říká se, že kdo nenavštívil Eguisheim, nebyl v Alsasku. A já to můžu jen potvrdit.

Přeji vám splnění všech vašich (nejen) cestovatelských snů v roce 2023!

Ema