Příliš mnoho lebek. Výstava Vanitas v DOXu vás znejistí i pobaví

Skvělá výstava Petra Síse (O létání a jiných snech) v pražském DOXu byla tou poslední, kterou jsem viděla před prvním lockdownem. V té době jsem, jako většina z nás, netušila, co se na nás žene. A těšila jsem se, kolik cest i kulturních zážitků budu sdílet na našem zbrusu novém blogu. Představy jsem musela podstatně modifikovat, na druhou stranu jsem se hodně posunula v oblasti vaření, které se stalo mým dalším koníčkem.

Ke svému životu ale potřebuju i jiný druh potravy. A tak jsem moc ráda, že i za trochu ztížených podmínek můžeme zase chodit do divadel, kin, na koncerty i výstavy. Občas někdo řekne, že ze zásady nikam nepůjde kvůli nutnosti nosit roušku. Chápu, je to otrava, ale když se na tom zasekneme, ochudíme nejen sebe (duchovně), ale i umělce nebo instituce (finančně). A opravdu kvalitních věcí se pak bude dít ještě míň než dneska. Navíc těm, proti kterým jsou tyhle protesty mířeny, je to fakt jedno. Takže choďme, podporujme, propagujme a sdílejme zážitky z toho, co náš život obohacuje.

V hlavní roli lebky a květiny

O víkendu jsem měla „kulturní náladu“, a tak jsem vyrazila na výstavy, na které jsem dlouho neměla čas. Jednou z nich byla právě Vanitas v DOXu, na níž vystavuje i několik mých známých. O důvod víc se tam stavit!

Malé opáčko

Známý biblický citát (Starý zákon, Kazatel) „Vanitas vanitatum et omnia vanitas“ se překládá jako „Marnost nad marnost, všechno je marnost.“ Symbolizuje konečnost života i marnost a pomíjivost lidského snažení. Podobně jako motiv „memento mori“ (pamatuj na smrt) je častým námětem uměleckých děl, např. zátiší. Téma je tu zobrazeno mj. v podobě lebek, uvadajících květů, zkaženého a červivého ovoce, hodin, vyhořelých svíček, šperků nebo předmětů souvisejících s hrou.

Ve dvou rozsáhlých prostorách jsou vystavena díla autorů několika generací, najdete tu mnoho zvučných jmen i mladých nadějí naší výtvarné scény. Nechybí mezi nimi třeba Jan Švankmajer, Josef Bolf, Jaroslav Róna, David Černý, Ivan Pinkava, Lukáš Rittstein, Krištof Kintera, Hynek Martinec, František Skála, Marek Škubal, Tereza Eisnerová a mnoho dalších.

Před vámi defilují všudypřítomné motivy lebek nebo vadnoucích květů, díla různých technik i materiálů, z nichž některé už samy o sobě (sklo) nesou poselství „vanitas.“ Silně expresivní, názorné, leckdy šokující výtvory či ikonické předměty dnešních symbolů luxusu jsou prokládány díly „pokornými“ a intimními. Právě ta mi možná přišla nejpůsobivější. Koncept ukazuje nejrůznější úhly pohledu na marnost veškerého plahočení a konečnost, kterou se snažíme celý život vytěsňovat a která se nám loni zase připomněla s nečekanou intenzitou.

Cítila jsem tu víc nějaký zdvižený prst, nutkání k hlubokému zamyšlení nad pomíjivostí, nebo mě spíš fascinovala opulentní hostina marnosti a přehlídka kolotočářského kýče? Upřímně, sama nevím. A o to víc mě výstava Vanitas, jejímž kurátorem je Otto M. Urban, bavila.

Čas na návštěvu máte do 10. října 2021.

 

P. S. K vidění tu jsou kromě návštěvníků a kustodů také další živé bytosti. Najdete je na jedné z fotek.😉

 

Co dalšího teď najdete v DOXu?

Třeba výstavu O lásce Siegfrieda Herze. Asi jste o něm (stejně jako já, přiznávám) dosud neslyšeli, protože tvořil dlouhou dobu v dobrovolné izolaci od okolního světa. Tajemství jeho osobnosti je možná zajímavější než jeho tvorba, možná jsem z některých děl cítila i lehkou manipulaci a kalkul. I tak mě spousta prací, ukazujících jeho neuvěřitelnou všestrannost, zaujala. Výstava určitě stojí za zhlédnutí, navštívit ji můžete do 19. září 2021.

 

V architektonicky zajímavém objektu se nachází také knihovna, příjemná kavárna s terasou a Gulliver. Návštěvu této ikonické vzducholodi si nikdy nenechám ujít. Přenese mě totiž spolehlivě do kouzelného světa Julese Verna. A s tím i do dětství. A do tak nějak lepšího světa.

Více informací o centru, výstavách a programu najdete na www.dox.cz.

 

Hezké kulturní léto!

Co jsem při psaní příspěvku poslouchala?

M. A. Charpentier: Te Deum

https://www.youtube.com/watch?v=I3LIlzPtsmw