
Polévka ze zeleného hrášku jako vzpomínka na dětství u babičky a dědy
Asi si říkáte, proč sem dávám zrovna tenhle hodně jednoduchý recept, většinou se to přece všude hemží hráškovými krémy s litry smetany, krutony z kváskového chleba a chipsy z pancetty. Vysvětlení je prosté stejně jako sama polévka. Ačkoliv to může znít zvláštně, připomíná mi totiž dětství a prázdniny u babičky a dědy. Doteď mám na jazyku tu dokonale vyváženou slano-sladkou chuť a výraznou barvu čerstvého zeleného hrášku. Zelenina a ovoce jsou obecně v této oblasti na úplně jiném levelu, než který najdete v běžných obchodech. A troufnu si říct, že i na našich farmářských trzích. Prarodiče totiž žili v místech, kde vám snad vykvete i umělohmotná násada od koštěte, když ji jen ledabyle zapíchnete do pole.
Jediné, čemu se tam nedaří, jsou houby, takže domorodci věru nejsou žádní „Smotlachové“. Doteď se musím smát, když si vzpomenu, jak na návštěvě u nás neváhala babička sama a s velkým nadšením vyrazit do lesa, odkud nám po pár hodinách přinesla celý košík prašivek, abychom z toho jako „udělali něco dobrého k večeři“.
Víte, co je tarhoňa?
Babička byla výborná kuchařka a překvapivě i velká gastronomická experimentátorka, vlastně skoro takový „kulinahipster“, jak by řekl můj muž. Tradiční regionální pokrmy se u ní běžně střídaly s těmi z „receptových“ kalendářů. A spoustu věcí si určitě sama vymýšlela. To mám asi po ní, jen k tomu kromě fantazie používám internet a některé časopisy o jídle a životním stylu.
Výhodou této polévky je její jednoduchost, rychlost přípravy i dostupnost surovin. Vystačíte si s hráškem, cibulí a drobnými těstovinami, kterým se říká tarhoňa. A když držíte „lajnu do plavek“, nemusíte použít ani gram tuku.
Ingredience:
- hrášek – hodně hrášku; ideálně čerstvý i s lusky; lze kombinovat s mraženým
- cibule
- tarhoňa
- sůl, pepř, cukr
- volitelně: máslo/kvalitní olej
Postup:
Opravdu není nic jednoduššího, ale pár úskalí tu je. Třeba to, že normálně neseženete čerstvý a zároveň sladký hrášek. Kuličky hrášku, které jsem v poslední době kupovala, byly přinejlepším chuťově neutrální. Kombinovala jsem tedy s mraženým, ale taky žádná velká sláva. Bylo tedy třeba improvizovat.
Hráškové lusky dobře omyjte a hrášek vyloupejte. Asi nemá cenu říkat, že i v tomto případě je dobrá BIO kvalita. Ale pozor, nedávno jsem byla poučena, že i když vy sami nepoužíváte žádné nežádoucí látky k hnojení nebo hubení škůdců, ale váš soused ano, máte smůlu. BIO pro vás zůstává pojmem z říše snů.
Z vyloupaných lusků udělejte vývar. Já do něj přidávám i cibuli (na čtvrtky) a samozřejmě sůl a pepř. Oblíbila jsem si fermentovaný kampotský, ale už mi začíná docházet. Tak snad dostanu v práci nějaké prémie. Trochu jsem se bála, že vývar nebude dostatečně silný, ale obavy byly zbytečné.
Tarhoňu připravte podle návodu. Babička ji ještě předtím opražila na tuku (asi máslo) a pak teprve vařila v osolené vodě, ale vůbec to není třeba. Osmahnout můžete i lusky, cibuli nebo hrášek. Chuťově se dostanete podstatně výš, na druhou stranu polévka chutná i bez tohoto upgradu. A vy máte pocit „dietnosti“.
Udělejte vývar z vyloupaných lusků, osolte a opepřete podle chuti. Poté přeceďte, přidejte většinu čerstvého hrášku a cca 20 minut povařte. Pokud nemáte dostatečné množství čerstvého, přidejte klidně povolený mražený hrášek. Na závěr dochuťte a nebojte se i lehce přisladit.
Do talíře dejte trochu čerstvého hrášku, tarhoňu a přelijte horkým vývarem. Drsňáci a drsňačky (jako já) mohou doplnit chilli vločkami.
Dobrou chuť a krásné léto!
Ema

