Parádní valašská kyselica podle Emy

I když už poslední dobou chvílemi vypadalo, že se alespoň zlehka hlásí jaro, čtvrteční sněhový poprašek na autě mě zase vrátil do reality. Je přeci jen teprve začátek března, a tak místo lehkých salátů může přijít vhod horká a pěkně sytá polévka.

Dnes padla volba na valašskou kyselicu, kterou jsem, jak je mým zvykem, trochu „vytunila“. Nikdy jsem v jídle nebyla vybíravá a jako dítě jsem nesnášela asi jen dvě věci – cokoliv sladkého s mákem a kyselé zelí v jakékoliv podobě. Nechuť k makovým buchtám mi zůstala doteď, ale kysané zelí se postupem času stalo pravidelnou součástí mého jídelníčku. Dokonce si ho i sama nakládám. Valašská kyselica patří spolu s typově podobnou slovenskou kapustnicou k mým nejoblíbenějším polévkám vůbec, a doma je připravujeme v tom největším hrnci, co máme (asi 3, 5 l).😉

Rovnou na to upozorňuji gastronomické puristy, kteří mi občas k mým příspěvkům na Facebooku nebo Instagramu píší, že „tohle rozhodně není krkonošské kyselo“ a takhle „se tedy u nás doma kulajda nikdy nedělala“. 😀 Přiznávám, že někdy se tradičními recepty spíš jen inspiruju, protože občas mě baví v kuchyni experimentovat. A tak to bude asi trochu i v tomto případě. Pokud ale moji variantu vyzkoušíte, určitě nebudete litovat.👌 A jako u všeho platí, čím kvalitnější jsou vstupní suroviny, tím chutnější bude výsledek!

Tuto polévku prý dříve snídávali muži, aby měli sílu pracovat celý den v lese. Opravdu je tak vydatná, že ji můžete hladovým strávníkům servírovat jako kompletní menu. Nejlepší by to asi bylo v nějaké stylové valašské chalupě, ale o tom si dnes většina z nás může nechat jen zdát. Tak se pojďme díky voňavé a chutné zelné polévce aspoň na chvilku přesunout do hor a lesů Beskyd a nejvýchodnější části Moravy, na hranice se Slovenskem.

Co budete potřebovat:

kysané zelí

uzená žebra

kvalitní nepaprikovou klobásu

slaninu

cibuli

brambory

smetanu

hladkou (špaldovou) mouku

houby (čerstvé – mražené, sušené)

sůl, bobkový list, kmín, kuličky pepře a nového koření

sádlo

kysanou smetanu (není nutná)

 

Postup:

Nejdřív namočím sušené houby (cca 0,5 hod.), přecedím, zbavím případných nečistot a uvařím z nich vývar.

Stejně jako u všech jiných pokrmů si veškeré ingredience nakrájím na plátky nebo kostičky. Ze zelí vymačkám šťávu, kterou si nechám na případné dochucení polévky.

Na kostičky nakrájené brambory dám vařit zvlášť, protože pokud byste je vařili zároveň se zelím, nezměkly by.

Ve velkém hrnci připravím vývar z uzených žeber (spolu s kořením). Když je maso hotové, vývar přecedím a přidám do něj zelí a obrané maso ze žeber. Mezitím si osmahnu cibulku, slaninu a klobásu. Vše spolu s houbami a vývarem z hub přidám do polévky.

Když je vše téměř hotové, v cca 250 ml vysokoprocentní smetany rozmíchám 1-2 lžíce hladké mouky a přes síto za stálého míchání vliju do hrnce. Konečná fáze vaření zabere asi 15 minut. V mezičase si opeču uvařené kostičky brambor, které pak přidám do hotové polévky.

Ideální přílohou je domácí kváskový chléb (recept zde). Pokud vám recept připadá příliš dietní😀, můžete si ji vylepšit ještě lžičkou kysané smetany.

Dobrou chuť!

P. S.

Ti největší frajeři si mohou ještě předtím naložit své vlastní kysané zelí, což je skutečná vitamínová bomba. Skvělý a jednoduchý recept nabízí např. můj oblíbený pan Cuketka.