Vzpomínky z cest – Perla Žitavských hor Oybin připomene Karla IV. i C. D. Friedricha
Pokud vám jméno Oybin nic neříká, tak byste si měli tohle bílé místo na své osobní geograficko-historické mapě rychle doplnit. Mně se o něm před pár lety zmiňovala kamarádka, protože obě milujeme romantická díla C. D. Friedricha a Oybin je jeho oblíbeným motivem. Až do minulého léta ale pro mě zůstávalo tohle místo bez povšimnutí, což byla zjevná chyba!
Na Oybin jedině úzkokolejkou
Můj muž, velký „vlakový“ fanoušek, zjistil, že ze Žitavy, kam Češi velmi často míří na nákupy (oblast česko-polsko-německého trojzemí), vede do lázní Oybin úzkokolejka a jezdí na ní také historické parní lokomotivy – takže bylo rozhodnuto😊 V sobotu jsme si tedy přivstali a za necelé dvě hodinky byli v Žitavě. V 9:07 vyjížděl první parní vlak, a protože jsme se nestihli nasnídat, jídelní vůz byl jasná volba a vídeňský párek přišel k chuti😊 Cesta je dlouhá necelých 20 km, trvá zhruba 50 minut. Počasí nám opravdu přálo, takže už jen vystoupení na téměř pitoreskním nádraží v Oybinu nás přeneslo do dob dávno minulých.
Kolem barokního kostelíka s úchvatnou výzdobou interiéru (byl zrovna zavřený – dobrý důvod se sem zase někdy – doufám – vrátit) jsme vystoupali po schodech až k hradu (cca 20 minut), méně zdatní jedinci nebo rodiče s malými dětmi tam mohou vyjet turistickým vláčkem. Po zakoupení vstupenky pak máte neomezený čas nejen k prohlídce zříceniny hradu a kláštera Oybin, ale také k okružní prohlídce skalním městem.
Hrad stojící na mohutné pískovcové stolové hoře ve výšce 514 m n. m. vznikl asi ve 13. století jako strážní stanoviště u zemské stezky, která spojovala Čechy s Lužicí. Oybin nikdy nebyl dobyt (útočili na něj např. i husité), ale přesto zkáze času nakonec neunikl. V roce 1577 byly za velké bouře klášter a hrad zapáleny bleskem a téměř celý areál byl požárem zničen. Od té doby místo bohužel chátralo a jeho znovuobjevení souvisí především s obdobím romantických představ v 19. století. Od roku 1992 až dosud probíhá rekonstrukce areálu.
Oybin připomíná slavné období našich dějin – tento český královský hrad je totiž spjat s osobností Karla IV., který zde nechal postavit císařský dům a daroval řádu celestýnů klášter, na jehož impozantním chrámu pracovala huť Petra Parléře. Ruiny bývalého kláštera nás skutečně okouzlily. Z klášterní věže se vám naskytne neuvěřitelný výhled na celé Žitavské hory. Půvabný hřbitůvek, původně pohřebiště mnichů, se stal rovněž častým motivem romantických umělců. Místo má tak neskutečně pozitivní energii, že bych se tu hned pustila do malování, kdybych to jen trochu uměla😊
Po okružní cestě vedoucí skalním městem (pozor, pár průchodů je opravdu úzkých) plné nádherných vyhlídek jsme se zastavili v místní restauraci, postavené v roce 1854 ve švýcarském stylu, abychom ochutnali něco ze saské kuchyně. Vepřo-knedlo-zelo (knedlíky – zde kulaté bramborové „Klöse“) a guláš s houskovými knedlíky (těm zde říkají české – „böhmische“) a zelím (takový segedín se zelím zvlášť) byly standardním turistickým pokrmem, ale sem se chodí přece hlavně za dechberoucím výhledem! Pivo mají ale stejně jako u nás skvělé. Po cca 3 hodinách jsme se vydali směrem k nádraží. Byl nejvyšší čas, protože začaly proudit skupinové výpravy, což není nic pro nás. Po cestě jsme ještě v místní kavárně neodolali kávě a poháru „Černý Petr“. Jedna z jeho dekorací, veselý kominík, se stává naším talismanem na příští cesty😊
Verdikt: Místo, kam se určitě chci vrátit. V okolí je plno turistických i cyklistických tras, své si tu najdou rodiny s dětmi, senioři i zdatnější turisté. Pokud si přivstanete a nepojedete sem zrovna v top sezóně, nebudete rozmrzelí nekonečnými davy dalších návštěvníků. Terén v prostorách hradní a klášterní zříceniny podle mého názoru není vhodný pro handicapované turisty a kočárky. Vstupné pro dospělého je 7 euro, litovat ale nebudete jediného centu.
Užitečné odkazy:
