Návrat do středověku: Rothenburg ob der Tauber
Letošní rok je zatím hodně jiný. Asi by nás nikoho nenapadlo, jak se všechno prakticky ze dne na den změní. Jednou z aktivit, kterou jsme považovali za zcela samozřejmou a která dostala pořádný zásah, bylo cestování. I když je pravdou, že v jednu chvíli to bylo to poslední, co člověk řešil. Ale jakmile se zase otevřely hranice, ani chvíli jsme s mužem nezaváhali. Vzhledem k tomu, že člověk netušil, jak se vše bude vyvíjet, rozhodli jsme se pro naši oblíbenou destinaci – Německo. Spolu s Rakouskem jsme ho vyhodnotili jako bezpečný stát s perfektním zdravotním systémem, navíc blízko domova.
Doteď se přeme, kdo přišel na to, že bychom pár nocí měli strávit zrovna tady.😊 Oba si totiž chceme připsat zásluhy na objevení jednoho z nejhezčích německých měst, která jsme navštívili.👍💗
Počasí nám víc než přálo, tak jsme si cestou ještě udělali procházku u jezera Brombachsee v oblasti Fränkisches Seeland. Celá trasa měří asi 15 km, část jdete lesem, část po břehu. Slunce ale pálilo, a tak jsme cestu zkrátili a poobědvali vídeňský párek s houskou. Žádný zázrak, ale byli jsme rádi i za to. Spousta hospůdek a restaurací byla totiž zavřená nebo s omezeným provozem. Navíc jsme se tady poprvé setkali s pravidlem, které nás pak provázelo celou cestu po Německu. I když jsme vstupovali na zahrádku restaurace, museli jsme mít roušku, a hlavně: každý host musí vyplnit své kontaktní údaje, čas, který na místě strávil a číslo stolu, pokud mu ho nevyplní obsluha. Jasně, můžete si tam asi napsat „víla Amálka“, ale myslím, že to tady lidi berou docela vážně.
Nejněmečtější německé město?
V Rothenburgu jsme se ubytovali kousek od centra v rodinném penzionu Gästehaus Eberlein (https://www.hotel-eberlein.de/), což byla dobrá volba. Od příjemného majitele jsme dostali i průvodce po městě v češtině. Snídani jsme museli nahlásit dopředu, protože švédské stoly a jakékoliv vybírání si jídla je zakázáno, vše za vás dělá personál. Platilo to i velkých hotelech.
Rothenburg ob der Tauber je nejen turisty z Asie vnímán za jedno z nejtypičtějších německých měst, což dokládaly obrovské davy návštěvníků. Jakmile jsme vkročili do centra, tak jsme ten velký zájem okamžitě pochopili a zároveň jsme byli rádi, že si město můžeme projít bez toho velkého mumraje. Malebné hrázděné domy, přístupné hradby prakticky kolem celého města, krásné náměstí Marktplatz i výhled do okolí. Není divu, že krásy města slouží jako kulisy filmařům – Rothenburg jste mohli vidět např. v sérii o Harrym Potterovi.
Projděte si hradby i malebné okolí
Výhodou Rothenburgu jsou zachované a zastřešené hradby, na nichž můžete téměř celé město vidět úplně jiným pohledem. Neumím si tedy představit, jak to tady fungovalo za klasického turistického provozu, ale my jsme měli velké štěstí, že jsme na nich byli prakticky sami. Otevřené zůstávaly i večer, což už tak podmanivou atmosféru ještě umocňovalo.
V chrámu sv. Jakuba nesmí žádný milovník umění minout působivý oltář Svaté Krve od sochaře Tilmana Riemenschneidera, s jehož díly jsem se setkávali celou cestu.
Menší radniční muzeum nabídne nejen nejstarší vězení v Rothenburgu, ale dozvíte se tu i místní legendu o tzv. mistrovském pití (Meistertrunk), které se tu připomíná skoro na každém kroku. V období třicetileté války obsadil město katolický generál Tilly. Když mu radní nabídli třílitrový pohár vína, údajně řekl, že město ušetří, pokud bude někdo schopen ho vypít naráz. Přihlásil se místní starosta a překvapivě to dal. A tak i díky němu můžeme krásy Rothenburgu obdivovat dodnes. Zum Wohl!😊
K návštěvě doporučuji i areál kostela sv. Wolfganga nebo městské muzeum v bývalém klášteře, kde se nachází nejstarší klášterní kuchyně v Německu nebo cenný pašijový oltář. Trochu zklamaní jsme byli z vychvalovaného muzea středověké kriminalistiky (středověkého zločinu), ale pokud se o tuto problematiku zajímáte hlouběji, asi byste ho navštívit měli.
Z hradního vrchu, kde se dříve nacházel původní štaufský hrad, je skvostný výhled do okolí plného zeleně a vinic. Inspiroval nás k procházce do vesnice Detwang se starým kostelíkem sv. Petra a Pavla nebo k tzv. Panoramaweg na protějším kopci, odkud se vám otevřou další neskutečné výhledy na město.
Ochutnejte franské speciality a zapijte to skvělým sylvánem
Nevím, jak je to možné, ale nepamatuju si, že bychom kdy dostali v Německu hnusné jídlo nebo víno, a to i v hodně turistických lokalitách. U nás vidím problém v rozkolísané kvalitě – mezi těžkým průměrem se občas blýskne drahokam, ale je to spíš výjimka. V menších městech v Česku je člověk opravdu rád aspoň za ten průměr, bohužel. Ale zpět k místní kuchyni. Kamkoliv jedeme, snažíme se ochutnávat místní speciality. Zdejší kuchyně je převážně bavorská a franská. Během našeho pobytu jsme si oblíbili dvě místa, Glocke blízko náměstí a Reichs-Küchenmeister.
Glocke je typická hospůdka, kde jsem si dali třeba krémovou polévku z lišek, vepřovou pečeni se „slizkým“ knedlíkem a červeným zelím nebo pokrm ze „starých kuchařek“ – mleté maso v zelném listu se špekovou omáčkou a bramborovým pyré. Chutnalo to jinak než maďarská, polská nebo balkánská varianta, ale bylo to rovněž skvělé. Nezapomněli jsme ani na místní vína, hlavně typický sylván, který byl opravdu výtečný. Milým detailem bylo, že nám vždycky nalili nad míru. A pozor, velmi často zde sklenka znamená 2,5 dcl, tak ať se nepicnete dřív, než si městečko projdete celé. 😁 https://www.glocke-rothenburg.de/en/
Protože počasí bylo víc než příjemné, naším dalším oblíbeným místem byla zahrádka hotelu Reichs-Küchenmeister naproti chrámu sv. Jakuba. Tady jsem neodolala Flammkuchen, což je taková německá pizza. Když si vzpomenu na to nízké, křupavé těsto se sýrem a jarní cibulkou, ještě teď se mi sbíhají sliny. 😊 https://www.hotel-reichskuechenmeister-rothenburg.de/en/home.html
Sladkou specialitou, kterou musí každý turista ochutnat, je Schneeball – „sněhová koule“. Vyrábí se z křehkého těsta, peče se v rozpáleném tuku, sype se moučkovým cukrem, skořicí, zdobí se čokoládou nebo oříšky. Někdo jí tento moučník rozdrcený, takže to v první chvíli působí jako hromada škvarků😁. Ale upřímně, vypadá to líp, než to chutná, a kdybych to už nikdy nejedla, nic se nestane.😁
Nejdřív jsem si říkala, že si tento skvost nechám jen pro sebe, ale profesionál ve mně zvítězil. 👌😉Pokud vám tedy ještě v létě vyjde čas, neváhejte a vyrazte směr Rothenburg ob der Tauber. Otázkou totiž je, jak dlouho ta atmosféra s normálním množstvím turistů vydrží. A nebo kdy se znovu zavřou hranice.
