Hortobágy: Jeden den v maďarské pustě
Letos jsem si splnila další z cestovatelských přání, tentokrát na území Maďarska. I když mám tuhle zemi celkem projetou, na seznamu mi donedávna chyběla pusta (puszta – pustá, holá, opuštěná zem). A kde jinde začít prozkoumávat nekonečnou step, mokřady a rašeliniště než ve známé oblasti Hortobágy!
Nejstarší a největší maďarský národní park Hortobágy se rozkládá se na ploše více než 800 km2, z čehož velká část je už od roku 1999 součástí UNESCO. Svůj domov tu má spousta zvířat, včetně těch ohrožených. Jen ptáků se uvádí více než 300 druhů, mezi nimiž nechybí poštolka, raroh, čáp, křepelka nebo jeřábi (z těch známějších), kteří se zde zastavují na podzimním tahu do teplých oblastí.
Vzhůru do pusty a na safari
Ideálním místem pro poznávání rozsáhlé přírodní rezervace Hortobágy je stejnojmenná obec, ležící nedaleko Miskolce a Debrecenu. Na příjezdu si můžete všimnout krásného kamenného mostu, který je nejdelším v Maďarsku.
V informačním centru jsme si domluvili exkurzi turistickým autobusem do nitra pusty, kde na nás čekalo malé safari s několika druhy zvířat včetně koně Převalského, vlků, buvolů, prasátek mangalic a jak jinak – spousta ptáků.
Pokud bychom rozuměli maďarsky jako zbytek autobusu, mohli jsme se navíc v offroadu dostat přímo mezi majestátní, typický šedý skot, ale k tomu bohužel naše bídná znalost jazyka, limitovaná objednávkou 5putýnkového tokajského, nestačila. A tak jsme se zhruba po hodince a půl vrátili do centra městečka.
Malá poznámka: pokud si chcete užívat krásu místní krajiny a mokřadů v pohodě, nezapomeňte se předem (určitě ne až na místě, přeci jen jde o přísně chráněnou oblast) nastříkat repelentem. Ať nedopadnete jako jeden nebohý osamocený buvol obsypaný mouchami a komáry.
Paprika a zase ta paprika
V přírodě samozřejmě vyhládne, a tak jsme vzali útokem místní „čárdu“ neboli hostinec. Hortobágyi Csárda patří k nejstarším podobným podnikům v Maďarsku s velkým výběrem tradičních pokrmů. Jídelní lístek nabízí speciality z šedého skotu, mangalice, drůbeže, ryb i zeleniny nebo vyhlášené masové palačinky. Snad v každém jídle včetně dezertů tu najdete větší než malé množství papriky.:) I když má hospůdka jisté turistické mušky, což je vzhledem k místu i pochopitelné, stojí za tu zastavit. V porovnání se spoustou podniků v návštěvnicky oblíbených oblastech u nás je to i tak nadprůměr.
Sólo pro koně a jezdce
Na tenhle zážitek jsem se těšila asi nejvíc. Nedaleko od centra Hortobágy totiž najdete místo s názvem Mátai Ménes, kde si na své přijdou všichni milovníci čtyřnohých krasavců, ke kterým se od dětství řadím i já. Pokud se vydáte na exkurzi ve voze taženém stylově párem koní, seznámíte se s tradicí maďarských pastevců a jezdců a dozvíte se zajímavosti o typickém šedém skotu, unikátní šrouborohé ovci racka, mohutných buvolech – a hlavně o plemeni koní Nónius. Stejnojmenný zakladatel chovu byl ukořistěn rakouským císařským vojskem za napoleonských válek v roce 1815 z hřebčína La Rosiéres. Tito koně pak byli chováni především pro vojenské účely, ale později se rozšířili jako tažná zvířata po celé uherské nížině. Na první pohled zaujme majestátní postavou, „beraní“ hlavou i výraznou černou, hnědou nebo tmavě hnědou barvou. Hřebčín Hortobágy je dnes proslulý největším chovem těchto ušlechtilých zvířat a funguje i jako plemenná genobanka.
Co by to byla návštěva pusty bez vystoupení čikošů, jakýchsi místních kovbojů v typickém modrém oděvu, jejichž tradice se odvozuje od dob zbojníků ukrývajících se před četníky i císařskými vojáky. Je až neuvěřitelné, jak jsou se svými šikovnými koníky srostlí. A tak jsme spolu s ostatními turisty obdivovali doslova s otevřenou pusou kousky zahrnující práskání bičem nad ležícím zvířetem nebo proslulé pětispřeží s jezdcem stojícím na dvou zadních koních. Už jen popis mi přijde jako slušná akrobacie.:)
Během cesty nám průvodkyně řekla ještě spoustu zajímavostí o tradičním pastevectví a honáctví a upozornila nás i na další zvláštnost v podobě vahadlových studní, které jsou spolu s občasnými skupinami stromů jedním ze symbolů celé oblasti.
Tahle dobře namíchaná směs svobody, divokosti, nekonečnosti, neohraničenosti, nostalgie a samoty se mi zkrátka zaryla do paměti hodně hluboko. Snad tam vydrží co nejdýl.
Díky a snad zase na viděnou!
Köszönöm és remélem, hogy még találkozunk!
Splnění všech cestovatelských snů přeje
Ema
