Dovolená v Rakousku: tipy na výlety v okolí Admontu
Jestli něco nemusím, tak jsou to „válecí“ dovolené. A i když trávím volno u moře, vydržím být na pláži maximálně dva dny z celého pobytu. Zbytek strávím na výletech, při procházkách po okolí, v muzeích nebo galeriích, ale i v místních hospůdkách nebo restauracích. I proto jsem si Admont zamilovala. V předchozím článku jsem se zaměřila na fascinující benediktinské opatství, teď se se mnou vydáte mimo centrum města.
Admont a jeho okolí totiž poskytuje podobně založeným jedincům dostatek podnětů. Pokud vás neodradí absence lanovek, oblast se vám odvděčí nádhernými výhledy, hrady, zámky, poutními místy a samozřejmě spoustou přírodních krás. Tady jsou některé tipy.
Schloss Rothelstein
Zámeček na kopci, k jehož zdolání musíte vystoupat asi 200 výškových metrů, jsem navštívila hned v den příjezdu. Samozřejmě jsem se těšila na klasickou prohlídku, ale památka ze 17. století momentálně funguje jako hotel. Personál na mě nejdřív dost koukal – na lidi, co se vydrápou nahoru po svých, tam totiž nejsou úplně zvyklí.😁 Milá paní provozní (asi – nepůsobila jako servírka) mi velmi ochotně přinesla aspoň sklenku (nejednu) vynikajícího a skvěle vychlazeného veltlínu a nabídla i prohlídku hotelových pokojů. Vzhledem k tomu, že jim začali najíždět „konferenční“ hosté, jsem ji už nechtěla otravovat, ale moc to oceňuji. Pokud se sem ještě vrátím, ubytování určitě vyzkouším.
https://www.jufahotels.com/hotel/roethelstein/
Dörfelstein
Výšlap na ne úplně vysoký kopec (1075 m. n. m.) a převýšení cca 400 m získává větší grády v poledne a při asi 30 ˚C. Každých pár metrů se ptám, „kdy už tam budem“. Náladu mi zlepší cesta kolem farem a zvířátka v ohradnících. Obzvlášť ten malý čisťounký a načesaný kozlík byl úžasný. Přemýšlím, jestli ho nepřibalím do kufru. Prý se nevejde do auta.
Tak nic. Odměnou za mé nasazení jsou nádherné výhledy do krajiny a na okolní hory.
Burg Strechau
Soukromý objekt je přístupný veřejnosti. Název se odvozuje ze slovanského výrazu pro střechu, ubytovnu nebo ochranu. Je vidět, že hrad by potřeboval nějakou tu kačku na údržbu, ale i tak musí každý milovník historie ocenit stavební vývoj od románského období po renesanci.
Nadchlo mě arkádové nádvoří i krásné fresky. Jako členku týmu Veteran Rallye Kutná Hora mě zaujala i unikátní expozice veteránů značky Steyer. Potěšilo mě, že prohlídku realizovali i pro šest návštěvníků. Se štýrským dialektem mám docela problém, ale i tak jsem si to užila.
P. S. Tady se ukáže, jestli čtou blog i závodníci VR Kutná Hora. Minimálně jedna otázka se bude týkat této značky. 😁
Wallfartskirche Frauenberg an der Enns
Barokní poutní kostel s kalvárií nabízí nejen hluboký duchovní prožitek, ale také působivý výhled do krajiny. V jednu chvíli jsem měla interiér chrámu celý pro sebe. Nezapomenutelný zážitek!
Kaiserau
Lyžařské středisko je pochopitelně v letním období poněkud opomíjené, což je trochu škoda. Na náhorní plošině nedaleko vodní nádrže se nachází půvabný zámeček, v době mé letní návštěvy nedobytně uzavřený. Jediná další potácející se osoba na celé „kočárové“ cestě byl Čech/Moravan/Slezan.
Za zámečkem se naštěstí nachází chata s panoramatickým výhledem, takže nějaké to pivko nebo místní specialita na zdejší terásce stojí za to. Už jen to, že byla chata otevřená, se rovnalo téměř zázraku. Pokud s sebou máte skejt nebo koloběžku, můžete využít i blízkou dráhu.
Národní park Gesäuse
Při přesunu z Admontu do Windischgarstenu jsem ještě zavítala do nejmladšího národního parku ve Štýrsku. A udělala jsem dobře. Slunečné počasí v kombinaci s horskými velikány a téměř smaragdovou barvou řeky Enns (Enže) udělalo své. Podle aktuální kondice si lze vybrat z jednoduchých nebo náročnějších stezek.
A je toho mnohem víc. Zkuste třeba jednu z laviček nad Admontem využít k podvečerní meditaci nad krásami zdejší přírody a majestátních hor. K tomu se skvěle hodí některé z místních výtečných vín, sýrů nebo uzenin. A pokud si s sebou vozíte jako já „nerozbitné“ skleničky Villeroy & Boch z těžkého skla, vaše rozjímání bude o to stylovější.😁
Na co si dát pozor?
Jednoznačně na černé zmije. Vysoká tráva, neprošlapané cestičky, blízkost vodního toku a slunná strana – přesně tam se s nimi můžete setkat. I proto chodím v podobných místech většinou v dlouhých kalhotách.
V poslední době mám pocit, že hadům se ve středoevropském prostoru dost daří. Nesnažte se uchlácholit sebe ani své okolí, že je to užovka. Není.😁 Během dvou let jsem jich ve volné přírodě viděla víc než za celý dosavadní život. Jasně že se utěšuju, že mě zmije vidí asi stejně ráda jako já ji. Ale i takový had nebo hadice můžou mít den blbec. Stejně jako lidi.😁
Tak hezké léto, ať už ho trávíte kdekoliv, jakkoliv a s kýmkoliv!
Ema
