Loňský rok udělal ze spousty z nás (více či méně nedobrovolně) zdatnější kuchaře, než bychom si přáli. Najednou jsem přestali chodit do našich oblíbených restaurací a hospůdek, trávili jsme mnohem více času doma a stále více jsme přemýšleli, co vařit členům domácnosti, aby se to neopakovalo stále dokola.
Ti zdatnější z nás si troufli i na královskou disciplínu – kváskový chléb. Byly doby, kdy jsem při zaslechnutí slova „kvásek“ spustila obdivné koulení očima na toho, kdo o něm dokázal až téměř mazlivě vyprávět. Loni na podzim jsem měla možnost pracovat pro jednoho z našich předních výrobců biopotravin, a tak jsem ještě víc přičichla nejen k udržitelnějšímu životnímu stylu, ale po delší době i ke kváskové „magii“.
Pokud jste si stejně jako já dlouho mysleli, že kvásek je nějaká čarovná ingredience, vězte, že je to pravda. Její založení a „údržba“ ale nejsou vůbec tak složité, jak to často vypadá. A když zvládnu kvásek živit já, dáte to taky.:)
Představte si něco jako tamagoči, nebo takovou tu rybičku, která na prvních počítačích vyžadovala, abyste se jí věnovali, jinak pojde a navždy zmizí ze spořiče obrazovky. Tak něco podobného je kvásek. Akorát je regulérně živý, a tak se podle toho k němu musíme chovat.
Založení kvásku
Můj první kvásek jsem si „vyžebrala“ na podzim na biojarmarku na Letné a areálu Národního zemědělského muzea, které mimochodem prošlo v posledních letech neuvěřitelnou proměnou k lepšímu. Až se situace znovu uklidní, určitě si nenechte ujít zmodernizovanou expozici, piknik na střeše nebo některý z mnoha zajímavých tematických kurzů vaření. Uvidíte, že to bude bavit nejen vás, ale i vaše děti.
Ale zpět ke kvásku. K tomu letenskému jsem dostala přesné instrukce, jak se o něj starat. Vydržel mi asi dva měsíce, vzniklo z něj několik skvělých bochníků i krkonošské kyselo, ale pak v ledničce chytil plíseň a musela jsem ho vyhodit. Řekla jsem si, že už se do podobných experimentů radši pouštět nebudu, ale když jsem zjistila, že některým schopnějším jedincům vydrží i několik let, nechtěla jsem se nechat zahanbit. A tak jsem se rozhodla založit své vlastní společenství zdraví prospěšných mikroorganismů.
Kvásek můžete založit z klasické pšeničné, špaldové nebo ideálně žitné celozrnné mouky. Právě ta je ideální pro následné pečení kváskového chleba. Dejte si jen pozor na to, aby mouka na kvásek byla kvalitní – optimální je ta bio.
Tenhle návod jsem našla na webu a zodpovědně prohlašuji, že funguje.:)
Ingredience a postup
Základem je 50 g žitné celozrnné mouky a stejný podíl vlažné vody. Přikryjte utěrkou a nechte stát při pokojové teplotě. Během pěti dnů vždy přimíchejte stejnou dávku mouky a vody a provzdušněte. Po čtyřech dnech začne směs kvasit a vy se můžete směle pustit do pečení. Kvásek má nakyslou vůni a měl by být plný bublinek.
Uchování kvásku
Pokud nebudete hned péct, dejte kvásek do lednice v pootevřené sklenici a cca po 5 dnech přikrmte lžící mouky a troškou vody.
Existují nejrůznější návody, jak kvásek neustále udržovat v kondici, mně se osvědčilo 1 x 2 dny přidat lžíci mouky a vlažnou vodu a směs vždy provzdušnit. Pokud zrovna nic nepeču, uchovávám ho v lednici. Ve stejný den, kdy plánuji pečení, vyndám kvásek z lednice, přikrmím, a až bude reagovat, použiju do pečení. Vždy by vám mělo trochu zbýt, abyste mohli bez problémů pokračovat.
Příště už se pustíme do pečení kváskového chleba. Není to taková věda, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Mějte se krásně a kvasu zdar!
