Vzpomínky z cest – Budapešť vol. 2
V druhém budapešťském příspěvku se se mnou můžete podívat do metra, udělat si procházku na vrch Gellért, obdivovat krásu uměleckých děl a také si dát něco dobrého na zub😊
Nejhezčí metro, jaké znám
Abych byla přesná, nenadchlo mě celé metro, ale jen jeho nejstarší část – linka M1 (žlutá). A vlastně to ani není klasické metro😊 Budapešťská podzemní dráha je druhá nejstarší na světě hned po londýnském metru. Zajímavostí je, že linka M1 z roku 1896 byla vybudována hloubením (vznikla jako výkop v ulicích), stanice jsou obložené bílo-hnědými kachličkami a celou krásu dovršují litinové sloupy podpírající vozovku. Elegantní litinu pak najdete i na vstupech do jednotlivých stanic.
Krásný výhled z Gellértovy hory připomene Prahu
Pohled z Gellértovy hory na město i řeku Dunaj mi trochu připomněl pohled z Vyšehradu. Vrchol je pojmenován po svatém Gellértovi, který byl odsud po smrti krále sv. Štěpána rozlíceným davem svržen dolů. Po cestě nevynechejte návštěvu Gellértovy jeskyně se skalním kostelem, který, ač pochází až z 20. století, oplývá zvláštní atmosférou. Na samém vrcholu pak najdete citadelu, postavenou mezi lety 1851-1854 na pokyn Františka Josefa I. U úpatí hory pak najdete také slavný hotel Gellért a ještě slavnější lázně. Lázně jsou vůbec pro maďarskou metropoli typické, ale my jsme neměli tolik času, a tak jsme tentokrát jejich návštěvu vynechali. Snad příště😊
Leonardo, Raffael i stříbrný poklad od Balatonu
Stejně jako v dalších evropských metropolích najdete i v Budapešti zajímavá muzea a galerie. V Muzeu krásných umění (Szépművészeti Múzeum) potěší díla Leonarda da Vinci, Raffaela, Albrechta Dürera, Goyi nebo El Greca. Našinec ocení minikoutek věnovaný umění na dvoře císaře Rudolfa II. My jsme měli štěstí ještě na výstavu Rubense a van Dycka nebo Rembrandta. Moc hezky je udělaná expozice antiky a hlavně „Egypta“ – tady dokonce můžete zjistit, jak by vypadalo vaše jméno, kdyby ho tvořily hieroglyfy😊 Národní muzeum představuje klasický průřez neklidnými dějinami na tomto území, včetně úžasných šperků. Nadšená jsem byla taky z tzv. Seusova pokladu, což je unikátní kolekce stříbrných předmětů z období pozdního římského císařství (4. století). Fotit se tam nesmělo, tak se na tu krásu můžete podívat alespoň na tomto odkazu: https://mnm.hu/en/exhibitions/temporary/seuso-treasure.
Maďarsko není jen guláš a langoše
Nejen kulturou a procházkami živ je člověk. V Budapešti jsme hladem a žízní opravdu netrpěli – místní kuchyně je skvělá. Čerstvá zelenina a ovoce, na které se srdce směje, klobásy, husí játra, výtečné pečivo, všudypřítomná paprika ve sladké i pálivé podobě, ale i působivá atmosféra činí z Velké tržnice jedno z nejnavštěvovanějších míst v metropoli. Většina obchodníků naštěstí umí i trochu anglicky, takže se můžete dozvědět, že ty klobásy z managalice nejsou moc tučné, tudíž jsou vlastně zdravé. Ne, maďarská kuchyně a místní speciality skutečně nejsou pro chronické dietáře, ale o to jsou lepší😉
Součástí našich cest je vždycky ochutnávání místní kuchyně. Snažíme se navštěvovat podniky, které nejsou primárně určeny cizincům, a objednáváme si typické pokrmy. Tentokrát nám v průběhu návštěvy na stole přistály např. plněné zelné listy, perkelt (u nás si ho často pleteme s gulášem), rybí (halászlé) nebo fazolová polévka (babléves). Proslulé jsou také sladkosti – nějakému tomu zákusku, dortíčku nebo palačince se odolává hodně těžko! Můj muž poprvé vyzkoušel specialitu s názvem somlói galuska, což je kombinace piškotu, vanilkového a čokoládového krému, vlašských ořechů nebo rozinek. Jak říkám, po návratu z Budapešti si rozhodně tak 14 dní nestoupejte na váhu😊
Navštívit rozhodně musíte i budapešťský unikát – některý z místních „ruin barů“, což jsou podniky, které vznikly na místě Židovské čtvrti ve skutečných ruinách. Díky místním srdcařům tu dnes najdete trendy restaurace, bary, hospůdky nebo butiky. A i když vám některé budou připadat hodně alternativně, ničeho se nebojte a určitě do nich alespoň nakoukněte😊
Obavy rozhodně nemusíte mít ani z maďarských vín – kromě obligátního tokajského stojí za to ochutnat třeba i ryzlinky, frankovku nebo mého oblíbeného Šedého mnicha (Szürkebarát). Ostudu maďarskému vinařství rozhodně neudělají ani šumivá vína, např. Hungaria či Törley. Jen se nepokoušejte, jako jsem to udělala já, diskutovat s číšníkem o tom, že to není šampaňské, protože to je „maďarské šampaňské“. A basta😊 Kdo ještě nemá dost, na „slehnutí“ po těžkém jídle doporučuji některou z ovocných pálenek.
A protože maďarskou kuchyni doma běžně dělám, brzy tu najdete také recept na nějaký typický pokrm – pochopitelně paprikový😊
