Vzpomínky z cest – Budapešť vol. 1
Cestovní vzpomínky: Budapešť vol. 1
Byly doby, kdy cesta do Maďarska byla u nás jednou z mála povolených cizozemských návštěv. Nikdy by mě nenapadlo, že nastane chvíle, kdybychom byli rádi i za dovolenou u Balatonu. Ale pravdou je, tohle je v dnešních časech ještě to nejmenší.
Každý rok na přelomu března a dubna (v době mých narozenin😊), vyrážíme s mužem na kratší výlet většinou do některého z evropských měst. Loni touto dobou padl los na Budapešť, kde jsme nebyli docela dlouho. A to jsme ještě netušili, že se tam na podzim podíváme znovu, tentokrát pracovně.
Budapešť poskytuje asi vše, co od evropského města očekávám – památky, výbornou kuchyni a služby jsou vcelku taky OK. Maďarština je skutečný jazykový oříšek, ale téměř všude se bez problémů domluvíte anglicky. Dost mě ale překvapilo, že nás občas v obchodech či restauracích považovali za Rusy.
Co rozhodně nesmíte při návštěvě Budapešti vynechat?
Hradní vrch
Záleží samozřejmě na tom, jak dlouho tu budete. Jako první se nabízí výlet přes Széchenyiho řetězový most na hradní vrch k Budínskému hradu. Výšlap je celkem snadný, ale pokud vás bolí nohy, využít můžete pozemní lanovku (Sikló), která připomíná naši petřínskou, jen v menším vydání. V areálu hradu se nachází třeba prezidentský palác, Maďarská národní galerie, Matyášův chrám s kopií svatoštěpánské koruny, nebo kultovní místo pro všechny fotografy – Rybářská bašta. Vypadá sice hodně starobyle a romanticky, ale ve skutečnosti pochází z konce 19. století. Krásný je také výhled z hradeb na majestátný Dunaj a jednu z nejhezčích „státních“ budov na světě – maďarský Parlament.
Vzhledem k současné situaci jsem si vzpomněla, jak na mě zapůsobila prohlídka Nemocnice Ve skále. Jedná se o soubor umělých tunelů v přírodních jeskyních, uvedených do provozu v roce 1944. Nemocnice pro vojáky a civilisty byla určena pro ošetřování cca 300 osob, v některých momentech však dokázala pojmout až 700 lidí, což jsem si v těch stísněných prostorách fakt nedokázala představit.
Parlament a jeho okolí
Na druhé straně řeky stojí nepřehlédnutelná budova Parlamentu v novogotickém slohu. Prohlídka určitě stojí za návštěvu, mimo jiné proto, že máte možnost vidět originální korunovační klenoty, a to prakticky kdykoliv. Oproti nám je to docela rozdíl, protože ty hrozné fronty jednou za sto let jsou docela nedůstojné. Je také vidět, že se Maďaři s podstatným osekáním hranic svého státu po roce 1918 doteď úplně nesmířili a náš průvodce zdůrazňoval, že budova parlamentu je tak velká proto, že ještě v minulém století bylo Maďarsko opravdu velkou zemí😊 V pešťské části města byste měli určitě zajít do neoklasicistní baziliky sv. Štěpána s úchvatnou kupolí, vyhlídkovým ochozem a pokladnicí s ostatky sv. Štěpána.
Památky na Římany, křesťany, Osmany i Židy
V průběhu časů se na území dnešní Budapešti setkávaly nejrůznější kultury i náboženství, po nichž zůstalo dosud poměrně dost zajímavých stop. Tak dlouho jsem muže otravovala, až se se mnou jednoho dne vydal severně od centra města ve čtvrti Obuda k pozůstatkům římského města Aquincum, které vzniklo v 1. století a bylo hlavním městem provincie Pannonia Inferior. V rozsáhlém archeoparku dnes najdete zbytky domů, baziliky, amfiteátru, tržnice či lázní, v místním muzeu pak také předměty denní potřeby, šperky nebo zbraně. Mě zaujalo také lapidárium nebo mozaikové podlahy.
Na zpáteční cestě jsme vystoupili u Margitina/Markétina ostrova, a protože nám počasí přálo, prošli jsem si toto oblíbené výletní a rekreační místo celé. Najdete tu třeba ruiny františkánského kostela a kláštera z doby Bély IV. Tento panovník nechal postavit rovněž nedaleký klášter dominikánek a po vítězství nad Mongoly sem dal na vychování svou dceru Markétu. Hrobku této světice najdete dnes uprostřed klášterních rozvalin. Minout byste neměli ani krásnou secesní vodárenskou věž premonstrátskou kapli sv. Michala či růžovou nebo japonskou zahradu.
Poté jsme přešli Markétin most a vydali se k Růžovému vrchu (Rózsadomb), kde se nachází hrobka Güla Baby, vybudovaná v 16. století pro derviše a osobního společníka sultána Sulejmana Nádherného. Osmibokou budovu obklopuje růžová zahrada. Jedná se o posvátné místo pro muslimy a vůbec nejseverněji položené poutní místo islámu.
Abychom zůstali nábožensky korektní, navštívili jsme i Velkou synagogu, postavenou 50. letech 19. století v „lehce“ maurském stylu. Jde o největší synagogu v Evropě a 2. největší na světě – její plocha činí 1200 m2 a vejde se do ní až 3000 osob. Působivě zdobený interiér je rozdělen na mužskou (dole) a ženskou (galerie) část. Velkolepá stavba dokazuje význam budapešťské židovské komunity v tomto období. Za druhé světové války zde začínalo židovské ghetto, zahrada synagogy pak sloužila jako provizorní pohřebiště obětí holocaustu. Stala se obětí bombardování, ale díky velkolepé obnově povstala v nynější kráse jako novodobý Fénix z popela.
Tímto alespoň v závěru pozitivním momentem se na chvíli s Budapeští loučíme. V dalším příspěvku se podíváme do tržnice, na vrch Gellért, do galerií, muzeí i metra – a dáme si taky něco na zub. Současně pro vás připravuji také nějaký ten echt maďarský recept😊
