Skryje – vydejte se po stopách trilobitů, na hrad Týřov nebo za romantikou Skryjských jezírek

Každý rok na jaře jsem si udělala aspoň jeden prodloužený víkend a navštívila některé ze zajímavých evropských měst – Benátky, Vídeň, Milán nebo Lisabon. Tato tradice sice na nějakou dobu vzala za své, na druhou stranu jsem objevila místa, o kterých jsem často jen matně slyšela, pokud tedy vůbec. Jedním ze zajímavých koutů středních Čech jsou určitě Skryje a jejich okolí. Malá obec v okrese Rakovník totiž nabízí dostatek podnětů milovníkům historie i přírodních krás.

Vydejte se po stopách místního maskota – trilobita

Výchozím bodem pro naše putování se stalo veřejné parkoviště s dostatečnou kapacitou vedle autobusové zastávky a kostela sv. Archanděla Michaela. Odtud jsme se vydali směrem ke zřícenině hradu Týřov, částečně po stezce s názvem Po stopě trilobita.

Jde o geologicko-paleontologickou naučnou stezku, která prochází územím přírodní památky Skryjsko-týřovické kambrium. S motivem trilobita, stejně jako se jménem Joachima Barranda se tu budete setkávat poměrně často. Slavný vědec tu totiž objevil zkameněliny mořských živočichů. Jak už to u podobných věcí bývá, došlo k tomu náhodou – při plánování koněspřežky (nakonec nerealizované) z Prahy údolím Berounky do Plzně. S jeho objevy se v „normálních“ časech můžete seznámit v místním památníku Joachima Barranda.

Nejen děti budou nadšeny množstvím atrakcí typu prolézačky, kukátka nebo sutiště, z něhož si při jisté dávce štěstí mohou odnést na památku nějakou tu drobnou fosílii.:) Pokud jste paleontologicky „friendly“, oceníte, že se tu kromě trilobitů našli také ramenonožci, ostnokožci, měkkýši nebo hyoliti.

Pokud sestoupáte až k místu zvanému Skryjský luh, napojíte se na stezku, která vás dovede až ke zřícenině kdysi majestátního hradu Týřov.  Stezka není určitě pro každého. Vyhnout by se jí měli všichni, kterým nedělají dobře výšky. Určitě bych si rozmyslela, jestli sem vezmu malé děti, přeci jen jsou některá místa poměrně úzká a sráz dost prudký. O kočárcích bych se ani nezmiňovala, ale k mému překvapení existují i podobní dobrodruzi, kteří se toho nebojí. Radši si nechci představovat nebožáky, kteří se jim musí v těch nejužších místech vyhýbat.🤦‍♀️

Týřov

Hrad byl založen Václavem I. ve 13. století. Ve střední Evropě neměl v tomto čase prakticky obdoby – kastelový typ hradů se totiž u nás začíná šířit až cca o 2 století později. Kastelová architektura se k nám dostala z Francie a vyznačuje se mj. pravidelným půdorysem a hradbami s několika věžemi. To poskytovalo posádce schopnost aktivní obrany. Hrad stál nad brodem důležité zemské stezky na pravém břehu řeky Berounky. V roce 1249 zde Václav I. zajal vzbouřeného syna (budoucí král Přemysl Otakara II.). Jeho zajímavá aktivní historie končí v 16. století, kdy je uváděn jako pustý a poté už není obnoven.

Dnes na místě najdete bohužel jen relikty zašlé slávy a architektonické a obranné kvality, mj. se zbytky bergfritu a donjonu (věže). Odměnou za méně komfortní cestu vám bude nádherný výhled na Berounku a okolní skály.

Přes modrý most ke Karáskovu vodopádu

Z Týřova se vracíme stejnou cestou a vydáváme se k další přírodní zajímavosti – Karáskovu vodopádu. Na druhý břeh Berounky se dostáváme přes ocelový obloukový most se zajímavým osudem. Byl vyroben ve vítkovických železárnách během 2. světové války a původně byl určen pro Podkarpatskou Rus, navíc ve variantě železniční. Obyvatelům i návštěvníkům Skryjí slouží od roku 1948.

Poměrně nenápadný, ale přesto půvabný Karáskův vodopád se nachází v Karáskově rokli na území přírodní památky Skryjsko-týřovické kambrium. Z Týřova jsou to sem asi 3 km po modré turistické značce. Vodopád je dobře viditelný z cesty, ale pokud sejdete přímo k němu, zážitek je o poznání intenzivnější. My se ho tentokrát museli vzdát, protože místo si zrovna vyhradila jiná skupina návštěvníků. Tak snad příště.

Skryjská jezírka jako scenérie pro romantiky

Od mostu jsem vystoupali opět do Skryjí a vydali se objevit další místní fenomén – vyhlášená Skryjská jezírka. Leží na Zbirožském potoce na rozhraní Středočeského a Plzeňského kraje. To musel být zvláště v době uzavření okresů zajímavý turistický oříšek. 🤦‍♀️

Cesta k jezírkům je celkem schůdná, až na poslední část, kde musíte překonávat náročnější terén v podobě skal nebo klád, takže na místě je aspoň trochu kvalitní treková obuv. Cestu sice nějak zdolali i „exoti“ v bílých plátěnkách, ale to bych vám moc nedoporučovala.😀 Každopádně občasné lehké zaškobrtnutí stojí za to  – před vámi se rozprostře scenérie, v níž si i jedinci s minimální fantazií snadno představí výskyt vodníka nebo víl. Z dřevěného můstku uvidíte horní jezírko, nad ním v soutěsce se nachází vodopád (údajně jeden z nejvodnatějších na našem území) a napravo dolní jezírko.

Pokud máte štěstí, můžete tu narazit na zajímavé zástupce fauny (vydra, rak ledňáček) a flóry (měsíčnice, lilie zlatohlavá, kyčelnice, pitulník, podbílek a mnoho dalších).

Naštěstí ještě nezačala úplně nezačala turistická sezóna, a tak okolí jezírek poskytovalo dostatek soukromí k menšímu občerstvení. Po krátké meditaci v opravdu kouzelném prostředí jsme se stejnou cestou vydali zpátky k parkovišti. Já si ještě obešla kostel sv. Archanděla Michaela, doložený od 14. století a po vypálení za třicetileté války přestavený do dnešní barokní podoby.

Délka trasy je zhruba 14 km, převýšení asi 348 m.

 

Výletům a výletníkům zdar!