Cesty po Česku: objevte Petrohrad a okolí

Pokud jezdíte po Karlovarské silnici směrem na Vary, projíždíte poměrně nenápadnou obcí Petrohrad. Nikdy mě nenapadlo si udělat zajížďku a podívat se po okolí, což byla zjevně chyba. Věřím, že budete stejně jako já koukat, co všechno taková krajina trochu „uprostřed ničeho“ nabízí. Kraj plný pověstí, památek, přírodních zajímavostí a rozhleden si určitě zaslouží pozornost každého skutečného turisty, který už má dost přelidněných, notoricky známých míst. Mě osobně nekonečná táhnoucí se procesí, kdy občas dostanete patou do zubů od toho před vámi, zatímco vám na záda dýchá další stovka jedinců, natěšených na to, až si udělá fotku na „instáč“, upřímně děsí. Podobně hororového scénáře se tady opravdu bát nemusíte, po celé trase jsem narazila asi na deset lidí, dvě srnky a jednu ještěrku. Tak vzhůru do objevování!

Naše putování začíná od krásně zrekonstruovaného zámku v Petrohradu. Jestli si děláte zálusk na prohlídku, asi vás zklamu – objekt v současnosti slouží jako psychiatrická léčebna. Můj doprovod se u ní vyjádřil ve smyslu, že „až se ze mě definitivně zblázní“, chtěl by skončit právě tady. Okolo procházející paní doktorku (nebo sestru) to evidentně pobavilo a rovnou nás pozvala na následující víkend. Nekonal se žádný nábor nových pacientů, jak by se mohlo zdát, ale šlo o tradiční Zahradní slavnost plnou hudebních vystoupení, dílen a dalších aktivit, při níž se prolne svět pacientů a zaměstnanců s tím běžným životem za „plotem“, což je myslím super moment pro všechny zúčastněné.

Místo plné pověstí

Odtud jsme se vydali po červené ke kapli Všech svatých a zřícenině hradu Petrohrad (Petršpurk). Z původně středověkého hradu, mezi jehož majiteli se vystřídaly např. rody Hroznatovců, Libštejnů, Kolovratů nebo Černínů, toho do dnešních dob zbylo docela málo. Před kaplí se můžete pokochat úžasným výhledem do okolí díky zbytkům bergfritu, tedy obranné věže, naproti se na zbytcích horní části hradu vypíná romantická zřícenina sloužící jako vyhlídka, kterou může spousta nepoučených turistů, včetně mě, na první dobrou považovat za autentické torzo. Ale není tomu tak, jde o dílo 19. století, kdy se s podobnými stavbičkami doslova roztrhl pytel. Zbytky původní části hradu vidět můžete, ale z jiného místa.

Po zelené pak pokračujeme k Petrohradským skalám, jednomu ze žulových skalních měst rozprostřených po okolí, která umožňují vyzkoušet si bouldering (lezení po kamenech bez jištění lanem). Této výzvě odolávám, jsou zkrátka stále ještě věci na tomto světě, které si zatím nechávám ujít. Dlužno podotknout, že místy byla i značená cesta pěkně zarostlá, takže jsem ocenila dlouhé kalhoty, které si do neprobádaných míst radši vždy oblékám i při vyšších teplotách.

 

Sem teda nelezu. Nebo…?

Když jsme došli k dalšímu bodu našeho putování, vypadalo to, že poprvé v životě se budu bát vylézt na rozhlednu. 🤦‍♀️ Tobiášův vrch je vlastně vyhlídková věž vysílače O2, která se nachází ve 484 m n. m., tyčí se do výšky cca 48 m a vede k ní téměř 140 schodů. V provozu je díky Klubu přátel rozhleden, který ji zpřístupňuje v turistické sezóně za opravdu symbolický peníz. Po spořádání domácí bagety a dlouhém přesvědčování sama sebe o své mimořádné statečnosti jsem se těsně před odchodem hecla a vrchol rozhledny jsem přeci jen zdolala. Výstup naštěstí nebyl tak hrozný, jak vypadal zdola, ale hlavně se přede mnou díky příznivým povětrnostním podmínkám otevřely parádní výhledy na Krušné a Doupovské hory, pohoří Džbán, Jesenickou a Rakovnickou pahorkatinu nebo na elektrárny Tušimice či Prunéřov.

Na lavičce před pokladnou a prodejnou turistických drobností se můj společník v mezidobí při družném rozhovoru s příjemným provozovatelem dozvěděl, že se zpátky do Petrohradu nemusíme vracet stejnou cestou přes zarostlý terén, ale můžeme se pustit po modré a objevit další zajímavá místa. A tak jsme se vydali krajinou tajemných žulových balvanů, nádherně rozkvetlých luk, kapliček přes Bedlno, u něhož se nachází malebné zákoutí zatopeného žulového lomu, a Kosobody do místa našeho ranního startu u petrohradskému zámku.

Petrohrad stojí za návštěvu

Lokalita kolem Petrohradu a Jesenice byla pro mě velmi milým překvapením. Je bohatá na nejrůznější pamětihodnosti a přírodní zajímavosti, ale i tady se najdou nějaké mušky. Stále je bohužel znát, že jde o oblast bývalých Sudet, a tak vás občas přepadne pocit zmaru. Určitě si tu zaslouží více turistů, kterým se ale bude muset nabídnout lepší infrastruktura. Zatím doporučuji brát si s sebou dostatek pití i jídla, po cestě na žádnou příjemnou hospůdku nenarazíte.

Příjemné zážitky při putování po naší krásné zemi přeje

Ema