Kulturní tipy: vzhůru do divadla

Dnešní kulturní okénko bude ryze divadelní, protože v říjnu a listopadu jsem se opravdu činila. S kamarádkou jsme navštívily představení v Divadle Na zábradlí, ve Stavovském divadle i v Pomezí. Každá inscenace je úplně jiná, ale všechny stojí za návštěvu. I když ta poslední s výhradami.

Discoland – Divadlo Na zábradlí

O Ivanu Jonákovi bez Ivana Jonáka. I tak by se dal charakterizovat téměř gejzír hlášek a výborných hereckých výkonů. Na atmosféru legendárního Discolandu Sylvie totiž nevzpomíná sám Jonák. Protagonisty jsou totiž zaměstnanci, jako je „tanečnice“ nebo kuchař, i návštěvníci tohoto nechvalně proslulého zařízení, a to prostřednictvím autentických výpovědí.

Výtečný byl Petr Čtvrtníček a zaujala mě i Barbora Bočková, u níž se mi zase potvrdilo, že někomu sluší divadelní jeviště podstatně víc než televizní seriály. Ve druhé polovině představení trochu dochází dech a pokrácení by nebylo na škodu, celkově jsem se docela bavila, vzpomínala i přemýšlela. A občas si říkala, že to horší z devadesátek tady s námi asi ještě dlouho zůstane. Každopádně výhodou je, pokud se v tématu discolandího polosvěta aspoň trochu orientujete. A možná přijde i krokodýl.:)

Vstupenky můžete koupit zde: https://www.nazabradli.cz/repertoar/discoland/.

Kolemjdoucí – Projekt Pomezí

Jak jste asi už zjistili, pro představení projektu Pomezí mám velkou slabost a myslím, že jsem od zdejších tvůrců viděla a „zažila“ téměř všechno. Do svého divadelního deníku jsem si proto nedávno zapsala i návštěvu „narativního prostoru“ s názvem Kolemjdoucí. V tajemném domě v ulici Za Poříčskou branou se nesetkáte s žádnými herci, ale jednotlivé příběhy si skládáte dohromady pomocí fotografií, školních sešitů, dopisů, oblečení i výpovědí „kamarádů“. Až na malé výjimky tu není moc důvodů k smíchu a z některých indicií lehce mrazí. Inscenace totiž vychází ze sociologického průzkumu Českého rozhlasu s názvem Rozděleni svobodou. Divák/návštěvník/Sherlock se tak postupně vžívá do osudů zástupců 6 sociálních tříd v ČR.

Prozkoumávání jednotlivých „bytů“ a skládání střípků do mozaiky mě moc bavilo, asi se v tom projevuje i moje vášeň pro detektivky. Doporučuji navštívit s doprovodem.

Vypadá to, že poslední letošní představení je vyprodané, ale věřím, že příští rok se vypíší nové termíny. Sledujte stránky https://pomezi.com/.

Rej – Stavovské divadlo

Tak tenhle kousek je pro mě doteď docela záhadou. Od kdysi skandální hry Rej rakouského autora Arthura Schnitzlera očekáváte, že v ní trochu toho „vzrůša“ zůstane, zvlášť vzhledem k erotickým dialogům postav. Výsledkem je ale velký chlad, který se občas mísí s nudou. Nikdy si dopředu nečtu recenze, a tady to asi ani nešlo, protože jsem byla poprvé od dob „Klubu mladého diváka“ na generální zkoušce. A tak jsem si pro sebe rozklíčovala pár motivů, které tam prý ale nejsou, a naopak jsem nepobrala některé zamýšlené. Na rovinu říkám, že umístění do doby vzniku nacismu a Speerovu Germanii jsem na první ani druhou dobrou neobjevila. Každopádně scéna je výborná, i když stále opakující se momenty ztrácí postupem času své kouzlo. A pozor, jedna scéna vás oslní – bohužel doslova. Jasným vítězem se ten večer pro mě stala starší generace herců, protože i požadované deklamování textů se prostě musí umět.

Nevím, jestli se tvůrci obávali, že by se o přestávce půlka diváků vytratila, ale jede se bez přerušení. Tak na to myslete.

Přes všechny výhrady doporučuji vidět, vstupenky k dostání zde: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/rej-119796285?t=2023-01-29-17-00.

Příjemné kulturní zážitky přeje

 

Ema