Kulturní tipy – detektivka Michaely Klevisové, Studio Hrdinů, výstava Identita IV. A samozřejmě Hra na oliheň
V dalším říjnovém kulturním okénku přináším tipy na výstavu, divadelní představení nebo další detektivku Michaely Klevisové. I když nejsem typický televizní konzument, ani mě se nevyhnula všudypřítomná Hra na oliheň.
Divadlo
Studio Hrdinů – Kacířské eseje
Repertoár Studia Hrdinů, sídlícího v prostorách Veletržního paláce, mě baví delší dobu. A tak jsem jako první „pocovidové“ představení zvolila Kacířské eseje. A doteď vlastně nevím, jestli se mi to „líbilo“, nebo ne. Vzhledem k tématu a osobnosti Jana Patočky, jehož život, dílo a morální postoje prostupují celým představením, jsem možná občas očekávala „hlubší ponor“. Pochválit musím ale tradičně skvělou scénografii a geniální živý hudební doprovod skladatele, pedagoga a renesančního člověka Vladimíra Franze. Inscenace mě každopádně donutila k přemýšlení, což vnímám jako téměř nejdůležitější aspekt jakéhokoliv uměleckého díla. I proto rozhodně stojí za vidění. Termíny najdete zde.
Kniha
Michaela Klevisová – Prokletý kraj
Na poslední detektivku Michaely Klevisové jsem se těšila jak malé dítě, takže jsem si ji téměř okamžitě po vydání stáhla (samozřejmě legálně) do čtečky. Tentokrát jsem nebyla tak nadšená jako při četbě předchozích knih, a nebylo to jen absencí mého oblíbence Josefa Bergmana. Reálie a atmosféra zapadlé vesnice Jelení Hora byly na jedničku, ale příběh mě nedokázal úplně vtáhnout. Předpoklady by tu byly – temná minulost pohraničního kraje i pátrání po zamlžené rodinné historii jsou přesně ty ingredience, které mě normálně hodně baví. Ale možná jsem jen neměla tu správnou náladu. Až budu mít zase chvilku, možná si to přečtu ještě jednou. Pořád se totiž jedná o nadprůměr.
Výstava
Zuzana Šípová – Identita IV.
Pokud se stejně jako já rádi noříte do příběhů, nenechte si ujít výstavu s názvem Identita IV., kterou můžete až do 25. listopadu vidět v prostorách Galerie Vinohradská 12 v budově Českého rozhlasu. Vydejte se po stopách předmětů z půdy prostřednictvím hyperrealistických děl malířky Zuzany Šípové. Obrazy a objekty vám umožní nahlédnout do světa dětství i historie jejích předků. Autorka v dlouhodobém projektu zpracovává např. osobní předměty dědečka, totálně nasazeného v době 2. světové války, či jeho rodiny. Drobné fyzické předlohy a jejich otisky v podobě hyperrealistických obrazů působí v komorních podzemních prostorách galerie opravdu sugestivně. Působivost dodávají celé instalaci také dobové rodinné fotografie.
Výstavu můžete vidět každé pondělí od 12:00 do 18:00 a každý čtvrtek od 12:00 do 14:00 hodin. Více informací najdete zde.
Medailonek:
Zuzana Šípová vystudovala Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě, studovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 2017 úspěšně absolvovala Akademii výtvarných umění jako studentka profesorů Zdeňka Berana a Michaela Rittsteina. Patří mezi přední české malíře věnující se hyperrealismu.
Zdroj: Tisková zpráva Českého rozhlasu
TV
Hra na oliheň
Vůči čemukoliv „vyhajpovanému“ jsem poměrně imunní. Léta v PR a marketingu dělají své. Tentokrát jsem ale i já podlehla fenoménu posledních měsíců, seriálu Hra na oliheň, který má na svědomí streamovací společnost Netflix. I když se primárně diskutuje o přílišné brutalitě a kritice kapitalismu, podobně ztvárněnou problematiku manipulace, relativity humanity i dalších hodnot si dokážu představit přenesenou do téměř jakéhokoliv systému a doby. Co mě hodně bavilo, byla možnost vidět jinou seriálovou produkci, než se běžně nabízí v televizní distribuci. Pokud Netflix nemáte, nezoufejte. Berte to jako ideální příležitost navštívit některého z přátel a „Oliheň“ probrat ze všech stran.
Hezké podzimní kulturní zážitky přeje
Ema
