Na skok u bavorských sousedů – Waldsassen

Počasí se v květnu konečně umoudřilo, a tak je nejvyšší čas nazout trekové boty a vyrazit na další výlet, tentokrát do míst kousek od našich hranic.

Nedaleko Chebu leží příjemné bavorské město Waldsassen, proslavené především starobylým cisterciáckým klášterem. I to byl důvod, proč jsem se sem vydala. Na VŠ jsem se s historií kláštera setkala díky semináři o řádu cisterciáků, a proto mě to sem už delší dobu táhlo. Jak jsem na místě zjistila, před pár lety už jsem se tu na chvilku zastavila, takže asi jedu druhé cestovatelské kolo.😁

Klášter ve Waldsassen

Mužský klášter cisterciáckých mnichů byl založen v roce 1133, v roce 1571 byl zrušen, ale už v roce 1690 získal opět statut opatství. Na počátku 19. století byl klášter v souvislostí s bavorskou reformou církevních institucí zrušen a nějakou dobu zde bývala třeba kartounka. Do rukou řádu, tentokrát jeho ženské větve, se místo vrátilo v roce 1863.

Dnešní podoba baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, jednoho z největších barokních bavorských kostelů, pochází z let 1682 až 1704. Ukrývá v sobě jednu z největších krypt v Německu nebo jedny z největších varhan v Evropě. Architektura je dílem bratří Dienzenhoferů, kteří se ujali přestavby kostela, konventu, hospodářských budov i opatského zámku.

Za vidění rozhodně stojí nádherná klášterní knihovna, která sice nedosahuje velkoleposti té v Admontu (článek zde), ale i tak patří k mimořádným skvostům. Uloženo je zde asi 6 000 svazků, nejstarší pochází z roku 1554. V prostorách se nesmí fotit, což se mi sice nejdřív nelíbilo, na druhou stranu jsem si díky tomu tu dokonalou řezbářskou práci opravdu vychutnala, zastavila jsem se snad u každého zajímavého detailu a snažila se ho uchovat v paměti. Autorem řezbářských prací Karel Stilp, který na svém díle pracoval s 18 pomocníky v letech 1704-1726. Sochy představují špatné lidské vlastnosti jako hloupost a lenost, aroganci, pokrytectví nebo ješitnost. Jedna z postav nese podobu samotného mistra. Krásná je i štuková výzdoba a medailonky s podobou církevních otců. Pokud nemáte čas čekat na komentovanou prohlídku, v pokladně vám ochotně věnují průvodce v několika jazykových mutacích, a to včetně češtiny.

Okolí vybízí k výletům

Pro cyklisty i milovníky pěší turistiky, k nimž se řadím, je okolí Waldsassen pravým rájem. Dokonale značené stezky, včetně zákazových symbolů vstupu do určitých lokalit, nenechají zabloudit snad vůbec nikoho.

Počasí mi přálo, a tak jsem se vydala na nedaleký vrch Glasberg, na kterém se nachází půvabná kruhová kaple Nejsvětější Trojice podle návrhů Georga Dienzenhofera. V jejím konceptu se odráží mystické číslo 3, mj. v počtu kulatých věží, rozdělení klenby nebo počtu oltářů ve výklencích. Zajímavostí je také freska z minulého století, znázorňující neblahou upomínku na temné období německých dějin. Zřejmě i z tohoto důvodu se tu nesmí fotit, tudíž se na místo musíte vypravit sami.

Pokud se vám nechce šplhat do kopců, můžete si dát pohodových pár kilometrů po rovině ke grottě připomínající zázračné zjevení Panny Marie v Lurdech.

Unavené nohy si mohou odpočinout na jedné z mnoha laviček citlivě umístěných do krajiny tak, že zároveň poskytují krásný výhled do okolí. Navíc nejsou zničené nebo počmárané.

Ubytování a gastronomie

Jako dobrá volba se ukázalo ubytování v hotelu Zrenner. Top poloha v blízkosti kláštera, velmi čistý pokoj (na to jsem fakt háklivá) s balkónem, který jsem ani nečekala, zcela dostačující snídaně a velice příjemná paní majitelka atmosféru výletu ještě zpříjemnily. Zkrátka nebylo co vytknout.

Stejně tak tomu bylo i u navštívených restaurací. Vřele doporučit můžu podnik (s trochu krkolomným názvem😊) Hotel zum ehem. Königlich-Bayerischen Forsthaus s příjemnou zahrádkou hned naproti bazilice, nebo Gästehaus St. Joseph, nacházející se v areálu kláštera a nabízející také možnost ubytování. Právě tady se mi moc líbilo spojení staleté tradice s moderními architektonickými prvky, což se odrazilo i v menu. Musím pochválit i místní personál, především přímo nás obsluhující mladou a věčně usměvavou dámu, navíc mluvící česky.

Z mých dlouholetých cestovních zkušeností vyplývá, že ať v Bavorsku zapadnete do téměř jakékoliv hospody, dostanete minimálně „normální“ jídlo. To znamená, že si buď vysloveně pochutnáte, nebo vám aspoň z naservírovaného pokrmu nebude špatně. Samozřejmě se najdou výjimky, ale mám pocit, že na naší straně hranice je ten poměr pro nás méně příznivý. Stejné je to i nabídkou vín. Pokud si tu objednám sylván z Frank, dostanu sklenku opravdu lahodného vína. Když jsem nedávno zavítala do jednoho středočeského městečka, v aktuální nabídce jedné z restaurací byly jen lahve z Moldávie – proboha proč?🤦‍♀️ Zkrátka mám pocit, že u nás je to mimo velká města pořád docela bída (až na výjimky) a vypadá to, že (nejen) covid naši gastronomii opět vrátil o pár let zpět do minulosti.

Něco na závěr

I když Waldsassen možná vnímáte jako typickou jednodenní destinaci, určitě doporučuji tu přespat. Užijete si tak i večerní atmosféru klášterní zahrady, města i místních hospůdek, takže si můžete vychutnat i výtečné bavorské pivo a slušnou nabídku vín i po skleničce.

Sympatické je, že většina popisek u památek nebo nápisy na turistických cedulích jsou také v češtině – na sousedy tu docela pamatují. Na náměstí na domě před bazilikou najdete pamětní desku připomínající pobyt „zimního krále“ Fridricha Falckého při cestě na korunovaci do Prahy a kousek dál třeba moderní a zajímavě řešenou sochu sv. Jana Nepomuckého.

 

Kontrolujte otevírací dobu jak památek, tak restaurací. Zcela běžně je tu obědová a večerní otvíračka.

Dávejte si „pozor na jazyk“. Vzhledem k nedalekým hranicím tu spousta personálu v restauracích i obchodech mluví nebo rozumí česky.😁

Těším se, až se do Waldsassen zase vrátím. Tentokrát už plánovaně!

Krásné cestovatelské zážitky přeje

Ema