Leogang – skvělá lokalita pro turisty i sportovce v oblasti Salcburska
Když jsme s mužem přemýšleli o druhém týdnu letošní dovolené, chtěli jsme těch pár dnů strávit v Česku. Po mnoha špatných zkušenostech se zhoršením gastronomických a vlastně i služeb obecně jsme se rozhodli, že vyrazíme opět do našeho oblíbeného Rakouska. A že si možná trochu připlatíme, ale odměnou nám bude nádherná příroda a příkladný přístup Rakušanů k hostům.
Původně jsme měli rezervovaný penzion Baranek v Kaprunu – na základě doporučení mých rodičů. Síť ubytování Baranek je určitě dobrou volbou pro všechny, kteří se necítí jistí v kramflecích v jazykové vybavenosti, protože disponuje česky mluvícím personálem. Ačkoliv se na svých cestách domluvíme (na různé úrovni, samozřejmě) několika jazyky, je to bezesporu příjemný bonus.
Sotva jsme obdrželi potvrzení rezervace, ozval se nám sám majitel s tím, že se moc omlouvá, ale „Kaprun je vyprodaný“. Ve stejném termínu nám nabídl ubytování v penzionu v Leogangu. Po krátkém přemýšlení jsme se rozhodli, že do toho půjdeme, a rozhodně jsme nelitovali.
Perfektní výchozí bod pro treky i výlety
Apartmány Wildbach, patřící pod síť ubytování Baranek, jsou situovány na okraji Leogangu. Náš čtyřlůžkový apartmán byl vybaven vším, co normálně potřebujete k životu – dvěma oddělenými ložnicemi, kuchyňkou, koupelnou nebo malým balkónkem. Jediné mínus je lokalita – penzion stojí hned u poměrně rušné silnice. Pokud si chcete užívat ticho a klid s výhledem na nádherné alpské scenérie, máte smůlu. Vysoko ale hodnotím pěkně zpracované tipy na výlety do okolí, pohodlný parking nebo třídění odpadu, které je na podstatně vyšší úrovni než u nás. Sama jsem byla překvapená, co všechno se dá vytřídit.😉
Co neminout v Leogangu?
Vraťme se ještě k samotnému Leogangu. Bylo znát, že tohle městečko žije hlavně v zimě, ale i jako pěšímu letnímu turistovi mělo co nabídnout.
Oblast patří mezi nejstarší těžební oblasti v Salcbursku, což dokládá i zdejší Muzeum hornictví a gotiky. Za prohlídku stojí i farní kostel původně ze 14. století. Túry po okolí můžete zakončit třeba na stylové Sinnlehenalm. Nádherné výhledy doplňuje výtečná gastronomie z regionálních i vyloženě místních surovin. Bonusem je pak neskutečně příjemný personál.
Kdybychom se další den nepřesouvali do jiné lokality, nakoupili bychom si těch místních sýrů, uzenin i pečiva hromadu. Takhle bych si to nějak představovala i u nás.😉
Nechte auto u chaty – veřejnou dopravou se dostanete kamkoliv
Jak je v Rakousku zvykem, můžete se spolehnout na dobrou síť veřejné dopravy, ať už jde o železnici nebo autobusy. S klidem tak můžete svoje auto nechat u hotelu či penziónu a vyrazit do nejznámějších okolních středisek. V době, kdy jsme v Leogangu pobývali, se zrovna opravovala část trati u naší zastávky, ale skvěle fungovaly náhradní autobusy do nedalekého Saalfeldenu. Odtud už jsme mohli vlakem pokračovat k našim výletním cílům.
Kitzbühel a Zell am See
Jedny z nejznámějších rakouských turistických a sportovních středisek nabízejí vše, co podobných městeček očekáváte. Malebné domky, starobylé kostelíky, nádherné výhledy a spoustu restaurací s výbornou kuchyní. „Kovid“ se samozřejmě i tady podepsal na návštěvnosti (naštěstí) a zřejmě i kvalitě gastroslužeb, ale pořád se jednalo o vysoký nadstandard.
Když už jsem v horách, snažím se využít možností místních lanovek. Čas od času se zkrátka potřebuju podívat na svět i svoje starosti z pořádné výšky. Jsou pak tak nějak menší, že ano. A protože v Česku končíme na nějakých 1600 m n. m., jsem tady doslova ve svém živlu. Z Kitzbühelu jsem vyjela na Hahnenkamm, kde jsem si užívala „panorámata“. Na příjemné zahrádce Hocheck Hütte jsem si dala první aperol a svět byl zase o poznání normálnější a pohodovější. 🧡
A protože z těch výhledů člověku vyhládne, vyzkoušeli jsme Bastian´s v centru města, kde jsem si dala oblíbený Flammkuchen.
Nebyl špatný, ale už jsem jedla lepší, třeba loni v Rothenburgu, kde jsem se jím cpala snad každý den.😁 Asi si ho znovu udělám, recept je hodně jednoduchý, koukněte zde.
Kdysi určitě mondénnější než dnes, lázně Zell am See nás nepřivítaly úplně nejlepším počasím. Zatažená obloha a nepříjemný vítr nás doslova nutily při procházce kolem jezera zapadnout do nejbližší hospůdky. Těšila jsem se na něco stylového, ale nakonec jsme byli rádi i za ten „imbiss“ na břehu. Tentokrát ovšem nebyl aperol (navíc horší kvality) v našich zkřehlých prstech tou nejlepší volbou.
Po prohlídce centra města jsme se stavili na oběd v restauraci hotelu Steinenwirth s tradicí sahající do roku 1493. Jak můj řízek s vídeňským bramborovým salátem, tak mužův Backhendl (smažené křupavé kousky kuřete) byly výtečné, stejně jako sklenka správně vychlazeného veltlínu.
V našem původním itineráři byly také Krimmelské vodopády (jedny z největších kaskádových vodopádů Evropy), kam se běžně dostanete právě třeba z Zell am See. Co čert nechtěl, den předem došlo k sesuvu půdy, tudíž nám byla naše celodenní jízdenka na nic. Velmi oceňuji přístup OBB (Österreichische Bundesbahnen, obdoba ČD), jejichž zaměstnanci bez jakýchkoliv problémů vystavili dobropis a během pár dní byly peníze zpět na účtu. V našich podmínkách by to bylo nemožné, myslím si. Opět pár bodů Rakousku navíc a další důvod se do této oblasti vrátit.👍
