Dva výlety v okolí Mníšku pod Brdy

Lesy v okolí Mníšku pod Brdy nabízejí velké množství turistických i cyklistických tras. Najdete tu také půvabný zámek, známý barokní areál Skalka a několik restaurací a dalších občerstvoven, kde se dá dobře najíst i napít. I proto se město nedaleko Prahy stává stále častějším cílem návštěvníků z metropole i okolních měst. O Mníšku už jsem už sice psala tady, ale protože je to moje oblíbené místo, navíc se strategickou základnou u rodičů, občas ho sem znovu propašuju.😉

Výlet první

K Třebízského dubu přes barokní areál Skalka

Vyrážíme ze základny a bereme to kolem hostince U Káji Maříka, pojmenovaném podle kultovní literární postavy zdejšího kraje. Vystoupáme první kopeček do Stříbrné Lhoty, projdeme kolem pozdně barokní kapličky a vydáváme se opět mírným stoupákem až k rozcestníku Na Rovinách. Po cestě se nezapomenu zastavit u studánky, abych se trochu zchladila. Od rozcestníku míříme směrem k osadě Na Rovinách a k vyhlášené hospůdce U Dernerů (alias Čunčí huba). K Třebízského dubu nás ale čeká ještě pár kilometrů cesty, a tak si občerstvovací zastávku naplánujeme až při zpáteční cestě. Zhruba po dalších třech kilometrech se usadím pod majestátným stromem, na jehož kmenu najdete věnování V. B. Třebízskému, kříž i „svatý obrázek“.

Kdo byl Václav Beneš Třebízský (1849-1884)

Protože si ho spousta z vás jistě pamatuje ze základní školy, jen připomenu, že jde o spisovatele, vlastence či sběratele lidových pověstí a pohádek. Jako katolický kněz působil mj. v Litni nebo Klecanech. Jeho literární tvorba se obrací k minulosti – od počátků českých dějin přes husitství až do 19. století. Kromě románů, jako je Královna Dagmar, Bludné duše či Anežka Přemyslovna, se věnoval i povídkám (např. V záři kalicha, Ze sázavských letopisů, Levohradecká povídka, Z pověstí karlštejnského havrana apod.).

Podrobnější povídání o něm najdete např. na stránkách MÚ Klecany.

Po krátkém odpočinku u památného stromu se obracíme a vyrážíme směr „Čunčí huba“, což je jeden z našich oblíbených podniků. Tady se vždycky zastavíme aspoň na pivko a něco malého k snědku. Protože u rodičů na nás čekají skutečné hody, spokojíme se s gulášovou polévkou a malým „pernštejnem“. Hladový poutník si tu ale může vybrat z několika poctivých a velmi chutných domácích jídel. Tentokrát byly v menu třeba „španělák“ ze zvěřiny, řízek s bramborovým salátem nebo vyhlášené koláčky. Naštěstí jsou všude kolem kopce, takže pokud máte špatné svědomí z mnoha dietních chyb, dá se to velmi lehce odčinit.😁

Vracíme se k rozcestníku Na Rovinách, kde měníme směr a vydáváme se asi 3 km po hřebenech k baroknímu areálu Skalka. Cestou míjíme červený kříž, který připomíná dávný příběh lásky, vášně, zločinu a pomsty. Pokud vás, stejně jako mě, podobné události zajímají, víc si můžete přečíst zde.

Zhruba po 2 km se před námi rozprostírá jedno z mých nejoblíbenějších míst v Čechách. Vnímám tu neuvěřitelně pozitivní energii, díky které dobiju baterky a fyzicky a psychicky se uvolním. Najdete tu poutní místo s kostelem sv. Maří Magdalény, bývalý klášter a poustevnu pro benediktinské mnichy (vše je dílem slavného Kryštofa Dienzenhofera) i znovuobnovenou křížovou cestu. Od kostela se vám naskytne nádherný výhled na Mníšek a jeho okolí.

A právě pod Skalkou naše cesta končí. Trasa měřila necelých 17 km, zdolali jsme převýšení 263 m↗ a 263 ↘.

Výlet druhý

Z Mníšku pod Brdy k Černolickým skalám a zpět

Také Černolické skály jsou naším oblíbeným výletním místem, a tak se vzhledem k příznivému počasí vydáváme právě k nim. Je to opět hřebenovka, takže pokud už se vydrápete na vrchol Skalky k bývalé poustevně, to nejhorší máte po celou dobu za sebou.

To se mi pak jde vždycky nějak líp.😃 Odtud se vydáváme po červené vpravo k Černolickým skalám. V noci docela pršelo, a tak si vychutnáváme pročištěný vzduch i šťavnatou zeleň stromů, keřů a dalších rostlin. Zhruba po dvou kilometrech od poustevny je parkoviště, odkud se během chvíle vynoří „lenůšci“, jak přezdíváme všem, kteří se na hřebeny dopraví jinak než po svých. Omlouváme samozřejmě špatně pohyblivé osoby a malé děti s rodiči. 😃 Spousta „lenůšků“ je vybavena opravdu velkými košíky na houby, kolikrát spíš nůšemi. Když se i na cestě zpět stále rojí z parkoviště, žasnu nad jejich sběračským sebevědomím. I mně je totiž jasné, že v neděli po poledni vám na hřiby stačí už jen opravdu malý plátěný sáček.😉

Cesta je velmi dobře značená, jen dejte pozor na jednu odbočku vpravo – u menší skály musíte přejít menší kopec cca 1 km od cíle.

Na Černolické, nebo také Čertovy skály jsme dorazili kolem 11:00. Odměnou nám byl nádherný výhled na okolní krajinu, a především neuvěřitelný klid. Na rozdíl od našich předchozích návštěv tu totiž kromě další dvojice nikdo nebyl. Pohled z hor nebo kopců má navíc vysloveně terapeutický účinek. Právě tady si vždycky uvědomím, jak musí být to naše „pinožení“ pro přírodu nebo nějaký vyšší řád legrační. Zkrátka se tu tak nějak líp filozofuje, no.😁

Černolické/Čertovy skály

Skály o rozloze cca 2 ha, tvořené ordovickými křemeny, najdete nad obcí Černolice. Od roku 2002 jsou chráněny jako přírodní památka. Uvádí se, že jde o první horolezecké skály v Čechách (písemná zmínka je z roku 1905). Pokud tedy máte (na rozdíl ode mě) lezecké srdce, vězte, že zdejší výstupy jsou klasifikovány jako lehce a středně obtížné.

Na zpáteční cestě, když už jsem doslova šilhala hlady a žízní, jsme si udělali krátkou přestávku u stánku na Skalce. Můžete si tu opéct nad ohněm třeba davelský špekáček (pro městské jedince je to opravdu zážitek😁) nebo si pochutnat na dalších jednoduchých populárních klasikách. Haute cuisine fakt nečekejte, ale příjemné místo a vlídné zacházení ano. Vše můžete spláchnout třeba pivem z nedalekého pivovaru v Kytíně. Je výtečné, a to jsem spíš „vinař“.

Trasa měřila necelých 18 km, zdolali jsme převýšení 368 m ↗ a 368 ↘.

Děkuji rodičům, přírodě a Kryštofu Dienzenhoferovi za skvěle prožitý letní víkend na Mníšku.

Přeji příjemné turistické zážitky, ať už je trávíte kdekoliv a jakkoliv  – hlavně s těmi, které máte rádi!🧡

 

Ema