Umění zprostředkovaně: Oduševnělý půvab krásných madon

Výstava Krásné madony v Anežském klášteře v Praze měla trvat do 12. dubna, to znamená, že tam někde stále je. Jen ji nemůžeme vidět na vlastní oči. Já měla štěstí, že jsem ještě pár věcí nějakou dobu před uzavřením stihla.

Samotná budova kláštera si uchovává i přes mnohé a leckdy sporné stavební úpravy alespoň zbytek atmosféry, kdy zde se svými spolusestrami klariskami pobývala sv. Anežka Česká. Stálá expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200 – 1550 patří podle mého názoru k velmi zdařilým.

Výstava představující asi dvacítku salcburských madon a piet z období krásného slohu (kolem roku 1400) umožnila návštěvníkům nahlédnout nejen do vizuální a duchovní podstaty tohoto pojmu, ale i pochopit rozdílný způsob zhotovování soch ve středověku. Je zajímavé, že v Praze a Čechách měl hlavní slovo jemný vápenec těžený v okolí Prahy, ale v Salcburku museli vzhledem k nedostatku kvalitního přírodního kamene vyrábět umělou náhražku z mletého vápence – tedy litý kámen.

Původně jsem chtěla taky trochu hejtit, jako že „si nemůžu koupit speciální vstupenku na výstavu, instalace by mohla být o dost propracovanější….“, ale tahle divná doba ve mně probouzí nějaké lepší stránky nebo co😊 A tak si teď aspoň představuju, jaké to je stát před některým z těch úchvatných děl a čerpat jeho energii. Nevím, jak vám, ale mně pomáhá pohled na oduševnělou krásu přežít ty stíny kolem tak nějak vyrovnaněji😊

Hodně sil a víry v lepší časy. Protože ty zase přijdou😊