Kulturní tipy: výstava Nikdy se nevzdáme! v Národním muzeu, kniha Dva proti Říši a inscenace Mýcení v Divadle Na Zábradlí

Výstava

Nikdy se nevzdáme!

V pátek 27. května jsme si připomněli 80. výročí vojenské operace, jejímž cílem bylo odstranění jednoho z nejbrutálnějších představitelů nacistické moci, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Při této příležitosti připravilo Národní muzeum ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha výstavu s názvem „Nikdy se nevzdáme!“, jejímž prostřednictvím se přenesete do temných časů našich novodobých dějin s důrazem na 27. květen až 3. červenec 1942. Pokud jste absolvovali alespoň základní školu, určitě si vybavíte osudy parašutistů i těch, kteří jim v této těžké době pomáhali. Výstava nabízí zhruba stovku autentických předmětů, mezi nimiž nechybí části výstroje Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, věci připomínající výsadek Silver A, lidickou tragédii nebo vězně koncentračních táborů v širších historických souvislostech. Asi budete mít leckdy slzy v očích stejně jako já. Není třeba se za ně stydět.

www.nm.cz; www.1942.cz

 

Kniha

Jiří Šulc  – Dva proti Říši

Mimořádně statečný čin Josefa Gabčíka a Jana Kubiše je také tématem románu Jiřího Šulce. Dílo z roku 2007 oceněné Magnesií Literou zúročuje zkoumání historických pramenů a literatury, zabývá se aktivitami londýnské exilové vlády i domácího odboje, výcvikem parašutistů ve Velké Británii, přípravou atentátu i událostmi poté. Zpočátku jsem měla docela problém se textem prokousat, ale díky poměrně slušné znalosti souvislostí jsem se ale docela brzy dostala do děje. Některé momenty zde zmiňované nejsou doloženy ve věrohodných pramenech (např. Svatováclavská koruna na Heydrichově hlavě), ale k historii patří i určité domněnky nebo legendy. Výsledkem je poněkud chladný literární zážitek, který ale stojí za pozornost i přečtení, zvlášť v této době.

Divadlo

Mýcení

Divadlo Na Zábradlí patří dlouhodobě k mým oblíbeným pražským scénám. Dokonce jsem před lety sponzorovala jednu ze sedaček. Cedulka s mým jménem (za svobodna) už tam sice nějaký ten pátek není, i tak ale zůstávám téhle komorní scéně věrná. Nedávno jsem se vypravila na inscenaci „Mýcení“. Okamžitě na začátku hry vás napadne, že tohle je přesně ten typ večírku, na který se vám vůbec nechce, a samozřejmě máte po těch letech zkušeností recht. Malost, přetvářka, snobismus, povrchnost, egomaniactví, afekt nebo bezbřehá hloupost zúčastněných tvoří dokonalé pozadí setkání zástupců rádoby lepší společnosti, čekající na příchod herce Národního divadla na „uměleckou večeři“.

Občas mám pocit, že to trochu vypovídá i o naší prezentaci navenek, třeba na sociálních sítích. Házíme sem vyladěné příspěvky, abychom si připadali důležitější, než ve skutečnosti jsme – nejsem výjimkou, mimochodem.:) Ale zase se k tomu, na rozdíl od většiny, dost často přiznám a upřímně se tomu zasměju. 😁 Mýcení naštěstí nakonec vyznívá k podobným přešlapům docela smířlivě. Skvělý zážitek umocněný perfektní scénou od Marka Cpina. Doporučuji všemi deseti.

https://www.nazabradli.cz/repertoar/myceni/

 

Kultuře zdar!

 

Ema