Kulturní tipy: Šikmý kostel 2, Frida Kahlo a výstavy, které už nestihnete
V dalším kulturním okénku se konečně můžu pochlubit dočtením druhého dílu „Šikmého kostela“ a zhlédnutím několika výstav. Některé už bohužel nestihnete, ale třeba i takto zprostředkovaně vzbudí zájem o některé inspirativní osobnosti nebo pozornější vnímání architektury ve vašem okolí.
Kniha
Karin Lednická – Šikmý kostel 2: románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945
Druhý, rovněž několikasetstránkový díl Šikmého kostela je za mnou! Pokud se vám současná situace a 1. díl románu Šikmý kostel zdají málo skličující, s chutí sáhněte po druhé části, odehrávající se v letech 1921 – 1945. Každý, kdo dával pozor v hodinách dějepisu aspoň na základce, tak nějak tuší, že naše hrdiny v rámci velkých dějin nečeká zrovna v tuto chvíli nic moc dobrého. Národnostně složitá oblast česko-polského pohraničí ani nestačí začít euforii nově vzniklé republiky a už tu máme celosvětovou ekonomickou krizi, nástup nacismu, protektorát a druhou světovou válku. A mezi tím vším se hrdinové pokoušejí studovat, podnikat, plnit si své sny – zkrátka žít normální život. Občas se jim to, aspoň na chvíli, podaří.
Přiznám se, že jsem se tentokrát nemohla na začátku do děje pořádně vnořit a ve vztazích Julky, Ženky, Barky, Wojtka nebo Anušky jsem měla chvíli docela guláš. Ale vydržela jsem a odměnou mi byl další poutavý příběh, nebo spíš soubor příběhů, i kultivovaně napsaný text, po jehož přečtení jsem si řekla, že si vlastně nemáme na co stěžovat. I když to tak často nevypadá. Těším se na pokračování, i když to vzhledem k časovému horizontu opět na žádnou selanku nevypadá.
Výstava
Frida Kahlo – Fotografie
Foto © Galerie hlavního města Prahy
Pokud stejně jako já patříte k fanouškům díla a elektrizující osobnosti Fridy Kahlo, zajděte si na výstavu pořádanou GHMP v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Frida Kahlo je tu prezentována jinak, než byste asi čekali – a to prostřednictvím sbírky fotografií z její pozůstalosti. Fotografie byly objeveny v roce 2003 a od roku 2009 putují po Severní i Jižní Americe a Evropě. Pokud více než 200 (většinou drobných) fotografií věnujete dostatečnou pozornost, otevře se před vámi nový pohled na osudy jedné z nejzajímavějších umělkyň 20. století. Historickou a uměleckou hodnotu některých z nich znásobuje i autorství dalších slavných jmen, jako byl např. Man Ray.
Výstavu můžete navštívit do 16. ledna 2022.
https://www.ghmp.cz/vystavy/frida-kahlo-fotografie/
Co jste nestihli a já viděla za vás
Stanislav Libenský Award 2021
Náhodné říjnové setkání s mojí kulturymilovnou kamarádkou na Hradě nasměrovalo moje kroky do Císařské konírny na přehlídku mladých sklářů, která nese jméno jednoho z našich nejvýznamnějších sklářských umělců. Stanislav Libenský by letos oslavil 100. narozeniny a tak jsem čekala, že by se výstava mohla stát i velkolepější poctou jeho genialitě. Prezentované artefakty byly samy o sobě inspirativní, ale instalace působila poměrně „odfláknutě“. Škoda. Tak snad příště.
Česká architektura od secese k dnešku
V Jízdárně Pražského hradu se konala jedna z informačně nejnabitějších výstav poslední doby, zaměřená na vývoj moderní architektury u nás a konaná u příležitosti 150. výročí narození architekta Jana Kotěry. Prezentovány tu byly architektonické skvosty ze všech krajů České republiky i více než stovka mimořádných osobností architektury. Skvělý návod, jak vnímat kvality i mnohdy kontroverzních stavebních projektů. Velké díky za tento mimořádný zážitek.
Martin Stranka / Dechem
Díky naprosto dokonalému marketingu a PR (a to říkám uznale jako člověk z oboru) se před výstavou fotografií Martina Stranky prakticky nedalo uniknout. A tak jsem se asi dva dny před jejím koncem vydala do Mánesa i já. Nebyl to sice úplně můj šálek čaje, ale pár věcí mě zaujalo. Zajímavější pak ale byla neplánovaná mediální smršť, kterou svým postem vyvolal facebookový post jiného fotografa. Ten totiž poukázal na to, že většina vystavených děl má s originalitou společného jen pramálo. Když už nic jiného, znovu se otevřela diskuze o hranicích mezi uměleckou inspirací, citací nebo plagiátem. A taky možná trochu o nekritickém přebírání marketingových materiálů médii, včetně těch prestižních. Na druhou stranu musím říct, že je mi Martina Stranky i trochu líto, protože na rozdíl od spousty jiných působil skromně a pokorně.
