Z Hudlic na tajemný vrch Velíz

Poslední březnové dny se se „pochlapily“ vydařeným počasím lákajícím k výletu do míst, která nemáme s mužem příliš prozkoumaná. Tentokrát nás mapa zavedla do obce Hudlice, ležící několik kilometrů západně od Berouna. Naši vycházku jsme začali u tamního pseudorománského kostela sv. Tomáše. Kromě něj najdete v obci  i rodný domek Josefa Jungmanna (tentokrát byl bohužel zavřený), kapličku vybudovanou Jungmannovými rodiči nebo Hudlickou skálu, typickou ukázku buližníkových skalek.

Architektonicky zajímavá rozhledna Máminka

Vydali jsme se po modré turistické značce až k rozhledně Máminka na Krušné hoře (609 m. n. m.). Je to jedna z nejhezčích rozhleden, na kterých jsem poslední dobou byla. Za jejím návrhem stojí architektonické studio Huť architektury Martina Reiniše. Stavba ve tvaru trojbokého jehlanu dokonale zapadá do okolní krajiny a z jejího vrcholu se vám při dobrém počasí otevřou neskutečné výhledy, mj. na Šumavu, do Jizerských i Krušných hor. Rozhledna je poměrně dobře přístupná i z nedalekého parkoviště, takže se k ní pohodlně dostanou i ti, kterým se nechce moc chodit, nebo nemají tolik sil.

Ačkoliv vylezu a „strčím nos“ prakticky kamkoliv, tady jsem to málem u vrcholku vzdala. Úzké šnekovité schodiště mi totiž malinko zamotalo hlavu. Nakonec jsem to zvládla a odměnou mi bylo panorama okolních kopců a hor.

Magický vrch Velíz

Odtud jsem vyrazili k dalšímu místu našeho putování – vrchu Velíz, spjatému s dávnou historií a opředenému mnoha tajemstvími. Název je údajně odvozen od jména slovanského a pohanského boha Velese, ochránce pastýřů a stád (něco jako Pan nebo Faun). Archeologické nálezy dokládají pravěké, keltské i slovanské osídlení. Uvádí se, že tu byl vězněn a mučen rodem Vršovců přemyslovský kníže Jaromír, který tu na počest své záchrany nechal kolem roku 1000 postavit dřevěnou kapli sv. Jana Křtitele. Později zde vznikla poustevna a dokonce i benediktinské probošství, vypleněné v husitských válkách. Na místním hřbitůvku je pohřben mj. rodák z nedalekého Kublova Josef Leopold Zvonař, hudební skladatel a pedagog. Je autorem hudby k písni Čechy krásné, Čechy mé, kterou si tu díky okolí s krásnými výhledy chcete prostě zazpívat.:)

Na zpáteční cestě jsme si trochu odpočinuli a snědli energetické tyčinky na rozcestí Uhlířka s obrazem sv. Kunhuty, patronky uhlířů. Doteď si vzpomínám na to neuvěřitelné ticho, které jen občas prolomil ptačí zpěv. Takhle nějak si představuji dokonalou přírodní terapii.

Víte, k čemu jsou „body záchrany“?

Prakticky po celé cestě najdete příjemná zastřešená odpočívadla, kde si můžete sníst připravenou svačinu nebo se schovat za nepříznivého počasí. Za povšimnutí stojí i tzv. body záchrany, kde najdete důležitá čísla v případě nouze (112 – evropská tísňová linka, 150 – hasiči, 155 – záchranka, 158 – policie) a označení, které pomůže k identifikaci místa, kde se nacházíte (např. BE 014).

Pokud se chcete vydat v našich stopách, připravte se na více než 18 km a převýšení cca 460 m. Takže nic pro fiflenky, ať už v ženském, nebo mužském vydání.😁

Šťastnou cestu!