Na Plzeň, Vávro! Od romantického loveckého zámečku po skvostné Loosovy interiéry

Zářijové počasí se letos opravdu vydařilo a aspoň na chvíli dalo zapomenout na to, že se blíží doba, která pro spoustu z nás nebude moc příjemná. S mužem jsme se tedy rozhodli vyrazit do Plzně a jejího širšího okolí.

Odtajněné Brdy – výlet ke Třem trubkám

Můj muž je chodec tělem i duší, navíc také dokonalý plánovač turistických tras. Abychom se náhodou v sobotu dopoledne cestou do Plzně neflákali, zastavili jsme se  nejdříve ve Strašicích a pokračovali k rozcestí Tři trubky. Cestou jsme míjeli houbaře s plnými košíky, ale něco mi na tom přišlo divné – chodili jen z jedné strany. Na té druhé byly totiž poměrně hustě rozmístěny tabule s informací, abychom tam nevstupovali, protože ještě nebyla provedena pyrotechnická asanace.🤦‍♀️

Po modré turistické značce jsme dorazili k zámečku Tři trubky, který jsem chtěla vidět už delší dobu. Postavit ho nechal na konci 19. století Jeroným Colloredo-Mansfeld v duchu doznívajícího romantismu. Bouřlivé dějiny 20. století sem přivedly spoustu rozdílných osobností – od T. G. Masaryka a Edvarda Beneše přes německého polního maršála von Brauchitsche po generály a funkcionáře komunistické éry. Budova je sice momentálně nepřístupná, ale v budoucnu se počítá se vznikem návštěvnického centra CHKO. Těším se!

Plzeňský pobyt začínáme slušným výšlapem

Ještě než jsme se ubytovali v centru města, vydali jsem se na cca 7kilometrovou procházku na rozhlednu Krkavec, kam je asi nejlepší vyrazit z městských částí Bolevec, Košutka nebo Lochotín. Po cestě mě zaujal křížek a areálu bolevecké lesní školky upomínající na vraždu Barbory Pávové (†1916), patnáctileté dívky pracující ve Škodovce. Na svědomí ji měla její nejlepší kamarádka – a stačily k tomu jen Barbořiny nové boty a mzda ve výši 15 korun. V tomto případě zafungovaly, i když po delší době, Boží mlýny, a vražedkyně našla po 23 letech stejně krutou smrt – tentokrát z rukou svého bývalého milence. Je vidět, že i v těchto drobných památkách se mohou ukrývat pohnuté a tragické osudy.

Cesta na kopec Krkavec (504 m. n. m.) se stylovou rozhlednou byla poměrně pohodová, ale na konci nás čekal docela slušný výšlap. V cíli právě probíhalo loučení s prázdninami, takže dojem z hezkého prostředí rušila hlasitá a opravdu příšerná hudba. Tenhle neplánovaný šok bohatě vynahradila nejen dobrá točená kofola, ale hlavně krásný výhled z kamenné rozhledny pocházející už z roku 1901. Kromě Plzně odsud za příznivých podmínek uvidíte třeba Plzeňskou kotlinu, Šumavu, Český les, Hoher Bogen, Tepelskou vrchovinu nebo Brdy.

Cestu zpátky jsme absolvovali podle mě v časovém rekordu, protože se schylovalo k velkému lijáku. Ten se spustil cca 3 minuty od auta, takže jsem dopadly docela dobře. Tohle asi nemohlo říct několik rodin s kočárky, které se vydaly na kopec i přes zcela nevhodnou trasu (pro ně) a hrozbu nepříznivého počasí. Opravdu přemýšlejte, něž se někam vydáte. Je lepší se předtím podívat nejen na mapu, ale i na předpověď počasí.

Neuvěřitelný příběh hotelu Continetal

Lehce promočení a v našem klasickém víkendovém turisticko-zálesáckém oblečení jsme se ubytovali v hotelu Continental téměř v centru Plzně. Hned vstupní hala dává tušit, že se kdysi muselo jednat o prvotřídní ubytovací zařízení, kde si dveře podávala nejen místní smetánka. Samotná historie místa by vydala na několikadílný seriál. Seznámíte se v ní s bohatě, ale ne příliš šťastně provdanou Eugenií Ledeckou, která při bombardování Plzně přijde o manžela i otce. Pak se zamiluje do ženatého amerického generála, který se kvůli ní rozvede, ale než se stihnou vzít, zamíchá osud znovu kartami a Eugeniino srdce definitivně získává československý diplomat Jiří Janeček, s nímž vzhledem k nepříznivým poměrům odjede do USA. Kdysi nejluxusnější plzeňský hotel je pak znárodněn a interiér zničen či necitlivě upraven. Snad se mu dnes blýská na lepší časy – noví majitelé, kteří jej koupili od restituentů, se mu snaží vrátit prvorepublikový lesk. Přeji, ať se jim to podaří – našlápnuto už mají.

Za sebe musím říct, že jsem byla velmi spokojená. Náš pokoj, ač z kategorie standard, byl velmi prostorný, a koupelnu by mohla závidět i o třídu vyšší zařízení. Bohatá snídaně se podává ve stylové restauraci, na jejíž bezchybný chod dohlíží portrét Eugenie. Vyzdvihnout musím perfektní personál, který se vždy snaží maximálně vyhovět. Jak jinak, i tady můj muž zase požadoval něco extra. Pan (zřejmě) provozní ani nemrkl a s úsměvem byl za chvíli zpátky i s miskou klasických ovesných vloček. To jsou zkrátka detaily, kterých si cením víc než pozlacených klik a plyšových koberců.

Pokud se chcete v Continetalu ubytovat, nebo si jen přečíst o jeho zajímavé historii, máte možnost zde.

Zažít Plzeň s Adolfem Loosem

Vzhledem k jednomu několikaletému projektu můžu říct, že město docela znám, a to včetně okrajových částí. Když se řekne Plzeň, většině se jistě kromě skvělého piva vybaví i nádherný gotický chrám sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v Česku, františkánský a dominikánský klášter nebo druhá největší synagoga v Evropě. Čas od času se zde konají skvělé výstavy, za nimiž stojí za to vyrazit i z dalších měst ČR.

Já měla tentokrát spadeno na návštěvu Loosových interiérů. Vzhledem k nedostatku času jsme navštívili pouze jednu prohlídkovou trasu, a to byty Voglových a Krausových. Trochu jsme se báli, aby se na nás dostalo, a tak jsme si vstupenky zarezervovali předem. Naše obavy, i přes probíhající slavnosti a mraky lidí v ulicích, se ukázaly jako liché, a my jsme měli výklad jen pro sebe, což bylo skvělé i díky výborné paní průvodkyni. Jmenuje se jako stejně jako manželka našeho druhého prezidenta, ale vzhledem k GDPR jméno neprozradím.:) K apartmánu dr. Vogla se dostanete přes zvláštní změť kancelářských prostor, ale o to víc vás tento interiér uchvátí. Z původního bytu se dochoval jen salon s krbem s mramorovými pilastry a jídelna se žlutým travertinovým obkladem. Vzhledem k tomu, že jsou místnosti vybaveny replikami původního nábytku, můžete se v klidu usadit do sedačky či pohodlného křesla a představit si, jaké to je být ultrabohatý a nechat si zařídit bydlení od jednoho z nejlepších světových architektů té doby. Mně to tedy šlo docela dobře.:)

O kousek dál pak v rámci tohoto okruhu navštívíte byt Viléma a Gertrudy Krausových z roku 1931,  kde vás skutečně ohromí obklad ze švýcarského mramoru Cipollino a strop z mahagonových desek nebo replika původní tapety v pracovně pana Krause.  Architekt Loos zkrátka nebyl žádný troškař a vícenáklady nebyly ničím výjimečným. Ale na rozdíl od mnoha jiných po něm zůstalo skvostné nadčasové dílo, k němuž ani po 100 letech nemáte prakticky žádné připomínky.

 

Ještě na nás v budoucnu čeká dům Brummelových, který skrývá nejzachovalejší a nejcennější interiér ze všech plzeňských realizací. Kdo se přidá? 😊

GastroPlzeň aneb Kde jsme jedli a pili?

V Plzni jsme sice strávili jen jeden den, ale i tak jsme stihli navštívit pár místních podniků. Prvním z nich bylo café Le Frenchie, jehož servis byl opravdu lehce ležérně francouzský, takže žádná německá rychlá akurátnost. Na druhou stranu bylo posezení na zahrádce s čerstvě rozpečenou bagetou a sklenkou vína přesně to, co hladový pocestný, nemající mnoho času, očekává.

Druhou zastávkou byla klasická plzeňská restaurace a vinárna U Mansfelda u Křižíkových sadů. Ač mám radši víno, v Plzni by byla skoro svatokrádež, kdyby si člověk nedal aspoň malou „plzínku“. U Mansfelda jsem pila asi jednu z nejlepších v posledních letech. A taky jsem tu poprvé ochutnala i pečené dršťky – můžu doporučit.

Těsně před spaním jsem využili pohostinnost baru El Cid, který jsem měli těsně u hotelu. Jak už název napovídá, zaměřují se tu na španělskou kuchyni, kterou já osobně mám moc ráda. To mi připomíná, že bych mohla nějaký zajímavý recept dát na blog, tak se těšte.:) Protože už jsme byli po večeři, dali jsme si jen výběr španělských sýrů a já k tomu zcela náhodně vybrala bílé víno Yllera, které bylo velmi pitelné. Díky tomu jsem pak celý večer byla v očích mého může za velkou znalkyni.:)

Abych to shrnula. Jídlo v pohodě, pivo a víno taky. Ale po celou dobu jsem měla pocit, že číšníci a servírky v Plzni jsou podstatně chladnější, než jsem zvyklá. Vše přinesli bez chybičky, ale úsměv nebo aspoň nějaký lidský (nedej bože snad přátelský) moment je asi za příplatek. Asi tam zaměstnávají roboty. Světlou výjimkou byl náš hotel Continental. Tak třeba jindy.

A kam vyrazíme příště? Nechte se překvapit!💗